Článek
Kdo by neznal ustálený životní postřeh - vodit někoho za ručičku? Zejména děti. Ano, je jasné, že pokud se nacházejí v nízkém věku, platí úsloví doslova. O něco později se děti s rodiči za ruku občas také vedou, ale již nejde výhradně o bezpečnostní hledisko. No - až na výjimky, třeba během nemoci či jiné slabosti v tělesné a duševní rovině.
Podíváme se do školního prostředí. Mezi významné požadavky v růstu a vývoji dětí patří postupné formování, rozvíjení a rozšiřování různých osobních vlastností, aktuálně se mi jedná ponejvíce o nezávislost, samostatnost a soběstačnost. Pochopitelně bychom neměli vynechat další důležité jako - osobní odpovědnost, pracovitost, kázeň, vůle, cílevědomost, vytrvalost, dostatečný smysl pro povinnost ad. Já bych se nyní věnoval nejdříve uvedeným. Také ve škole by měla být věnována určitá pozornost tzv. časovým hranicím a přechodům. V rodině se jimi myslí, nejen od kdy si dítě začne sedat, stoupat, chodit a mluvit a řadu dalších, avšak kráčí též o projevy typu - samo začne jíst, samo si může nějakou potravinu odebrat z místa uložení, s dozorem a později bez něj nakládat s příborem, s nožem, dojít do obchodu na drobný nákup atd. Všemi zmíněnými algoritmy u něj dochází k rozvíjení samostatnosti.
Jak má dění vypadat ve škole? Nejlépe bude začít konkrétním příkladem. Představme si paní učitelku, která dětem na tabuli napíše zadání úkolu, na němž by v následujícím čase měly pracovat. Ideálně se odehraje, že žáci a žákyně si pozorně přečtou první část a zapíšou si ji do svého sešitu. Poté tak učiní několikrát, až jsou hotovy. Vyučující pro jistotu zápis znovu přečte a zeptá, zda mu všichni rozuměli a zkontrolovali si vše. Někdy „raději“ dvakrát. Děti sborově potvrzují. Vzápětí se dotazuje, kdo nestihl. Nikdo se nehlásí. Uzavírá výrokem - „takže všichni mají zapsáno a zkontrolováno“, kde je trochu na konci cítit otazník. Práce ve třídě se rozeběhne. Nemá ovšem hladkou podobu. Část dětí se dotazuje - „jak to vlastně je“. Proč se neptaly v době, která byla pro dotazy a nejasnosti určena? Ještě se jim nepodařilo zvládnout příslušné mechanismy chování a komunikace? Bály se reakce paní učitelky? Nechtěly vypadat tzv. blbě před ostatními? Styděly se? Počítaly, že jde o žert? Vše je možné a reálné. Do jejich hlav nevidíme.
Jak by se dalo očekávat, našly se ještě nové komplikace. Jejich vlivem se v hodině nestihlo, co se udělat mělo. Myšlenka a záměr učitelky byl logický - dopracují si zbytek doma. Ona si přece hodinu připravila správně a rozvrhla si úkony realisticky, byť oproti minulosti musela o dost ustoupit. Konečně také leckde v práci platí, že jde-li o možnou variantu, nastaví se čas. Zejména mimo státní sektor. Ve státních službách se obvykle nikam nespěchá. Až na výjimky. Jenže narazila - nepočítala s poněkud kritickou reakcí rodičů. Neví, jestli se spolu domluvili. O komplotu by nemluvila, leč jisté signály se objevily. Proč prý na ně jako rodiče přenáší úkoly a práci? Má přece vše odučit a stihnout ve škole a je nezatěžovat. Oni mají starostí nad hlavu. Času není na rozdávání. Dále si přečetla, jak mohla tak „blbě a nesrozumitelně“ nadiktovat zadání. Vždyť nemá hlavu ani patu. Za co prý bere tolik peněz? Získala svůj titul poctivě? Nepěkná slova, vskutku. Pozor - oni kdyby si daným způsobem počínali v zaměstnání, tak… Ani si nechce všechny výroky připomínat.
Je nabíledni, že její nálada nebyla na vysokém stupni. Ba spíše se blížila zklamání, smutku, obavám z příštího vývoje a strachu - jestli si někdo nebude stěžovat na vedení. Nebo na ni venku počká a sdělí jí svoje názory od plic, jak se mezi lidmi říká. Úplně nejhorší by bylo, kdyby se rodič rozzlobil a poslal podnět na MŠMT a ČŠI. Leckdo již citovaný „dobrý nápad“ dostal. Zdá se moudré si nejdříve prověřit skutečné dění. Pak se v řadě situací zjistí, že postup učitelky byl v pořádku. Děti měly dost prostoru a času, aby zadání opsaly, ptala se jich atd. Nic nepodcenila.
A zde se nejblíže dostáváme k nadpisu. Do jaké třídy by u žáků a žákyň měla kontrolovat každé zapsané slovo a větu? Jedna část rodičů by byla spokojena, kdyby tak konala do co nejvyššího ročníku. Druzí by se naopak zlobili. Oni je vedou samostatnosti a tzv. kvočnovitý přístup učitelky jim kazí vypracovaný systém. Dítě je poněkud dezorientováno. Zejména neumí-li pohotově přepínat mezi prostředími a algoritmy. Třetí reagují podle nálady a s nimi je nejtěžší pořízení. Řada matek a otců se sdružuje do různých skupin na sociální sítích a vyměňují si „svoje podklady“ a poté zaútočí na školu. Pokud není instituce připravena, může především na počátku prohrávat. Silným vlivem tu bývá přesvědčení rodičů, že se natolik vyznají ve školních věcech, že by mohli rázem nastoupit na pozici poradce MŠMT. Jedná se o jednu ze zvláštností práce učitelů, která není na veřejnosti moc vidět. Jestlipak máme skupiny rodičů, které by sborově brojily proti zubním lékařům, automechanikům a pekařům?
