Článek
Dost se o ní v posledních dnech a týdnech diskutuje. Leč někdy připomíná spíše setkání poloslepých osob, které se sejdou na vyhlídce a baví se spolu, co vidí v dálce. Jedná se o kopec? Nejde jen o stoh slámy po žních? Má barvu zelenou? Spíše namodralou? Nažloutlou? Nebo se tam skrývá něco úplně jiného? Snad želva? Nebo zimní hala pro lední hokej? Či pro tenis?
Abych byl přesnější, uvedu několik názorů a konkrétních příkladů, aby nám bylo jasněji. Máme před sebou skupinu politiků, kteří v ní vidí spásu pro současný trh práce a pracovních sil. Obvykle se o něm vyjadřují ve smyslu - je nepružný, nevyhovuje současným požadavkům, je třeba celou oblast rozhýbat atd. Ze svého pohledu mají pravdu. Všechno u nás dlouho trvá a část zaměstnavatelů má se svými podřízenými nemalé potíže. Třeba když pracují málo efektivně, ale zároveň neporušují zákon a vnitropodnikové směrnice. Ač pomálu přispívají ke kladným výsledkům, nemohou se jich zbavit. V horším případě onemocní a nadřízený se ocitne v koutě. Nemůže dělat takřka nic. A zaměstnanec si své „role“ často docela užívá. Na práci je nemocný a neschopný, ale na řadu jiných aktivit je připraven a část z nich aktivně vykonává vč. melouchů. Za pozornost jistě stojí poznání, že ho jako větší změnu prosazují zejména více konzervativní politici. Od nich by člověk čekal, že budou silněji dbát na udržování dosavadního systému, byť se ukazuje jako přežitý a neúčinný.
Jiná skupina politiků upozorňuje, že nová úprava by mohla být docela snadno zneužita. Zaměstnanec by ani nemusel něco dělat špatně. Přesto se nadřízenému něčím znelíbí, vnějším vzhledem, způsobem oblečení, osobními či politickými názory, metodou plnění úkolů a řešení problémů atd. Kdybych měl přehnat, tak propustí ženu, že nosí moc krátké nebo naopak příliš dlouhé sukně. Nebo muže kvůli barvě vlasů. Či se stane kvůli pleši? Pochopitelně ne vždy se dostaneme až sem, nicméně riziko nelze vyloučit. Zejména pokud se do hry dostanou osobní elementy a procesy, jistá směs nižšího vzdělání a osobních vlastností, namátkou nezdrženlivost, snížené sebeovládání, neomalenost, arogance, dále také potíže s dodržováním zásad slušného chování atd. Jiskra zažehne požár a…
Spíše bych se pozastavil u jiného smyslu, který prozatím není moc vidět a o němž se nemluví. Přijetí uvedené normy by se stalo velkým zásahem do současné praxe. Hodně je vzpomínán dánský model. Jenže on je velmi propracován, ostatně jako ledacos jiného v Dánsku, kupříkladu azylová politika. Úplně jinak tam působí u nás tak „oblíbená“ instituce ÚP / Úřad práce /. K jeho činnosti se dostanu v příštím zamyšlení, kde si ukážeme, jak slabě, neefektivně a nesprávně u nás funguje. Přesněji spíše nefunguje, neboť se nadměrně zaměřuje na administrativní a organizující složku práce, místo aby lidem opravdu sháněl práci, nejlépe jemu odpovídající. Tak se čtenář už dnes může těšit na pár pozoruhodných souvislostí a ověřených poznatků.
V podnikové a firemní praxi jsem se nějaký čas pohyboval. Znám neochotu zaměstnavatelů dávat odchodní platy, natož několik a ještě zákonně nyní počet zvýšit. Stačí počítat - jestliže půjde o šest či osm a má se připravit propuštění pěti vcelku dobře placených osob… Jak budou postiženi, když zvolí stejně liknavý přístup jako vláda ke známým 130 procentům v platech učitelů? A ještě jeden jev - aby nemuseli propouštět a platit, pozvednou přísnost a požadavky u výběrových řízení a pohovorů s cílem získat kvalitnější lidi. Pak narazí, neboť je málokdo splní. Zejména z mladých lidí, kteří velmi klesají v položce „kvalita vzdělání“ a „ochota pracovat“. Nevím, zda je nadsázkou napsat, že na místě nakonec zůstane sám šéf s několika skoro důchodci, které zdobí zkušenosti, rozum a hlavně osobní odpovědnost a loajalita.
V každém případě se máme na co „těšit“. Je otázkou, zda je dobře, že se blíží volby.
