Článek
Určitě záleží, jak si dítě ve škole počíná a jakými známkami je za své působení oceněno. Někteří žáci si osvojují / dříve osnovami, dnes pokyny a limity RVP a ŠVP / stanovené poznatky a informace, aniž by na závěrečný účet příliš pomýšleli. Činnost ve škole je docela baví a ponejvíce se zaměřují na aktuální okamžiky. Rozdávání úředního dokumentu je moc daleko. Rodiče a učitelé zpravidla vidí dále a vysvědčení přikládají poměrně velký význam. Jako důkaz vystupují tzv. varovné věty v duchu - „měl bys přidat, jinak budeš mít špatné vysvědčení“, „jen se zamysli, jak bude tvé vysvědčení vypadat“, „s takovým vysvědčením abys k babičce raději ani nejezdil“, „kam myslíš, že se s takovým vysvědčením dostaneš?“, „co takovým známkám řeknou ostatní?“ apod.
Rozhodně není jedno, jde-li o konstatování, připomínku významu, varování a už strašení a odsuzování. Vysvědčení vystupuje jako pozitivní i jako negativní motivace. Jeho vidina mívá zpravidla silný vliv na aktuální chování, myšlení a prožívání žáka. Snad každý se dokáže aspoň na chvíli zamyslet a vybavit si několik vzpomínek z doby, kdy se řadil mezi dítka školou povinná. Jaké měl pocity, když se blížila doba uzavírání klasifikace a vysvědčení? Těšil se na ni? Prožíval obavy, strach a napětí? Očekával propad známek? Nebo už více myslel, že hned po jeho předání začíná období prázdnin? Díky nim se přece dá lecjaká nepřízeň a bouřka přečkat a třeba poté i rychle zapomenout. Možná se sám snažil něco na poslední chvíli ovlivnit. Někdy též sami rodiče.
Co je žádoucí vědět? Vysvědčení bychom mohli a měli vnímat jako zhodnocení půlleté či roční práce dítěte. Bylo jí hodně? Nebo naopak málo? Odpovídají jí výsledky v podobě známek? A pochopitelně kráčí také o vklad učitelů a rodičů. Všichni se na jeho podobě podílejí, ač jejich příspěvky logicky nejsou stejné. Není nadsázkou říci, že se tu objevují obavy, strach i hrůza a naproti tomu rovněž toužebné očekávání. A s nimi spojené občasné tělesné projevy.
Uvedené a další postoje a pocity nacházíme u všech zúčastněných osob. Jako důležitou informaci si zapamatujme, že ne vždy jsou očekávání v souladu s realitou a s mírou vložené práce a úsilí. Například rodiče bývají dost často poněkud mimo. Na seznámení se se školními a studijními aktivitami svého potomka a na jejich kontrolu nemají dost času a většinou spoléhají na kusé zprávy. Od svého potomka.
Hlavní je, že doposud nedošlo k nějakému průšvihu, proces nějak běží a oni nejsou nuceni řešit žádné zásadní problémy. Za prvé - nikdo ze školy se neozval. Za druhé - ani od jiných dospělých není jakýkoli „viditelný“ signál. Za třetí - snad by jim vlastní dítě řeklo, že má potíže, ne? Tady by se dalo dost pochybovat. Jaký je vlastně jejich vzájemný vztah? Kolik bychom v něm našli formálnosti a kolik skutečné kvality? Kdybychom si vypůjčili termín od letectva, mohli bychom mluvit, že jedou na autopilota. Nezřídka poté přicházejí nepříjemná překvapení a berou na sebe podobu špatných známek. Jenže ony spíše než nedobré jsou správné a skutečnosti odpovídající.
