Článek
Zdálo by se, že čím jsou děti menší, tím méně mají rozumu a chápání ohledně spojení jejich aktuální práce s vysvědčením. Bude vydáno za dlouhou dobu. Jenže úplně neplatí, že v dalších letech pochopení trvale roste. Proto motivační úloha zmíněného dokumentu není vždy úplně jasná a přímočará.
Jako užitečné se jeví položit následující otázky. Jaká byla a je míra zásahu rodičů do jeho konečné podoby? Zde můžeme uvažovat o několika rovinách. První je zájem nebo naopak nezájem o dítě samotné. Ve druhé se stejný přístup týká samotného učení a vysvědčení. Ve třetí narážíme na nepřímou pomoc ve smyslu orodování přímo ve škole, vyslovování slibů a ujištění, získávání přízně u učitelů, předkládání úplatků apod. Jak vidíme, možností existuje více. Než se rodiče pro některou z nich rozhodnou, měli by pečlivě zvážit, která bude pro ně a především pro jejich syna a/nebo dceru nejlepší. Je hlavní hodnotou mít klid? Mají cíl, aby vysvědčení vypadalo co nejlépe, a není rozhodující, jakou cestou se tak stane? Chovají ambici, aby bez ohledu na podobu výkazu známek bylo dítě co nejvzdělanější? Jde jim zejména, aby se ve škole naučilo pracovat s informacemi, zvládlo komunikování s vrstevníky a dospělými a získalo žádoucí zkušenosti z pobytu v sociální skupině? Má pokročit v dovednosti řešení problémů? Dotazů by se pochopitelně našlo více.
Asi by bylo správné souhlasit, že za něj má být dítě oceněno a případně jak by se mělo dít. Zde se k prozkoumání a zvážení nabízí více skupin názorů. Za prvé - mělo by se, protože ho dosažení známek stojí úsilí, vystupuje jako práce pro dospělého člověka apod. Za druhé - nemělo by, protože jde o jeho samozřejmou povinnost chodit do školy a učit se. Za třetí - je žádoucí postupovat podle míry snahy a práce apod. Nezapomeňme, že žáci a žákyně se mezi sebou odlišují různou mírou vloh, talentu a osobního vkladu do procesu učení. Spravedlivý přístup je velmi důležitý. Určitě je velký rozdíl mezi žákem, který se na dosažení dvojky nemusí skoro vůbec připravovat, protože má výbornou paměť a lépe fungující mozek, a spolužákem, který se na stejnou hodnotu docela dost nadře. Pak se odehraje, že kdo vložil více práce, dostane nižší odměnu než jiný, který se takřka poflakoval. Vážný důvod k uvažování. Současně však víme, že v dnešní společnosti už pouhá snaha nestačí.
Ještě se zamysleme, nakolik je vysvědčení dílem žáka a učitele. Vždyť každý z uvedených může mít a má stejné i různé snahy. Proto pátrejme, nakolik je odrazem skutečných schopností dítěte. Co dítě opravdu umí a co dokáže prodat v aktuální a potřebnou chvíli? Zvládá umění vytěžit maximum z minima? Osvojilo si šikovnost při získávání známek, kam může patřit poctivá příprava, ale také schopnost odhadu vhodné doby ke zkoušení, žel též opisování a další ne optimální a méně čestné praktiky? Otázky dále pokračují.
Na jakém stupni je hlavním rysem využití talentu? Nebo byla školní docházka samá dřina? Nakolik je ovlivněno pouze závěrečným měsícem ve škole a zvýšenou snahou v jeho průběhu? Někomu stačí zlepšování známek v úplném finiši a spoléhání na tzv. efekt poslední činnosti. Jiný toužebně vzhlíží, kdy se objeví intervence rodičů apod. Nakolik má vliv efekt první informace a haló efektu z počátku roku? Jsou učitelé schopni věcného a nestranného hodnocení? Mají své oblíbence a zavržené? Co se děje v pozadí? Nakolik se v něm odrážejí problémy školy jako celku, rodiny, učitele a jejich vzájemné vztahy? A co aktuální nálady a třeba i potíže učitele? Asi můžeme souhlasit, že kráčí o příliš složitou partii, než aby vysvědčení podléhalo jasným motivačním procesům a cílům.
