Článek
A kde jsme my ostatní? Fyzicky i psychicky. Vnímáme, že se blíží? Jak se na něj připravujeme? A měli bychom? Leccos již víme od sebe, od přátel a z předchozího dílu. Zákonitě se nabízí možnost pokračovat.
Rodiče se zde samozřejmě vyjadřují. Nebo se k výrokům chystají. Měli by však svá prohlášení pečlivě vážit, než je vysloví. Čeho vlastně chtějí svým proslovem dosáhnout? Co a komu mají v plánu dokázat? Autorovi je znám následující případ. Stal se vícekrát. Někdy se dospělí rozhorlí nad vysvědčením a pak se zjistí, že jim děti ukázaly jejich vlastní. V části případů jsou jejich známky ještě horší, než jaké přinesly děti. Uvedený krok se řadí mezi značně odvážné a může dost poznamenat další vývoj vztahů v rodině. Nezřídka je v pozadí postojů reakce na vlastní kdysi nenaplněné cíle a ambice, což se nyní žádá právě po potomkovi. Ale kdo by chtěl pořádně zaostřit hledí? Jak naloží s vlastními poklesky?
Vysvědčení je bezesporu důležitý dokument, ale o čem nás vlastně informuje? Není pouhou výpovědí o aktuální úrovni vědomostí, které žák pár chvil po zkoušení u tabule a po odevzdání písemné práce zapomíná? Není nakonec zprávou o něčem, co ve skutečnosti už neexistuje? Známky jsou dosahovány různými způsoby. Někdo se na ně nadře hodně, jinému jde učení snadněji, někdy zapůsobí náhoda, něco se podaří opsat, odezřít nebo zaslechnout při nápovědě a dobrá známka žákovi doslova skoro spadne do klína. Samozřejmě se na ní projeví celkový charakter a přístup a aktuální psychický stav učitele a jeho nálada, vždyť pedagogové nejsou objektivními stroji, ač se sami za ně někdy považují. V řadě případů dávají svou velikost až příliš najevo a člověk má pocit, že se potkal s dokonalou bytostí.
Vysvědčení je možné považovat za určitou výplatu, pro niž si děti jdou. Některým se zdá spravedlivá, jiným nikoli a mají pro své úvahy a představy vážné důvody. Vidí, že učitelé a učitelky jsou některým spolužákům více nakloněni a cítí se oprávněně poškozeny a odstrčeny. Zlobí se, snižuje si jim chuť navštěvovat školu a kazí se jim vztah k vyučovanému předmětu. Není však nakonec správné, že se se zmíněnými negativními jevy potkávají? V životě se jim v žádném případě nevyhnou, a tak se sice relativně brzy naruší jejich ideální vidění světa, ale současně mají reálnou možnost se na ně připravit a trochu se proti nim otužit. Ne nadarmo se v jedné moudrosti říká, že proutek se má ohýbat, dokud je mladý. Za sebe dodám, že tak lze činit i později, jenže se musí vynaložit více úsilí.
Doba příchodu vysvědčení je také obdobím pro zamyšlení a úvahy nad kvalitou a činností pedagogického sboru. Ne všichni dělají svou práci dobře, jsou dostatečně kvalitní a připravení atd. Žákova známka je částečnou výpovědí o jeho schopnosti se učit a naučit a také si zapamatovat. Ukazuje rovněž na schopnost učitele získat žáka pro jím vyučovaný předmět. Mnozí zdůrazňují jeho význam a doslova straší své svěřence, že bez jeho znalosti a pouček budou na SŠ a třeba také v životě bezradní a méněcenní. Mají však pravdu?
Bezpochyby lepší cestou je pozitivní motivace. Zde však nalézáme značné rezervy, poněvadž málokdo umí jejích potencí využívat. Jako bývalý žák mohu předložit osobní zkušenost, kdy jeden z mých učitelů dokázal z relativně nezajímavého předmětu učinit poměrně záživnou školní kapitolu, která přinesla příjemné zážitky. Žel jsem narazil i na opačné přístupy, aniž by si je dotyčný pedagog kladl za cíl. Zřejmě asi na víc neměl. A možná ani nevěděl, že by měl mířit výše. Jaké jsou vaše poznatky? Jak kdo z vás využije dobu, kdy děti dostávají a domů přinášejí vysvědčení?
