Článek
Úvod by mohl patřit poznámce, že část lidí na houby nejen nechodí, ale také se jim vyhýbá ohledně konzumace. Ba znám pár osůbek, pro něž narazit na kousek sušené houby v polévce nebo v omáčce je skoro jako horor. Odmítají pozřít celé jídlo. Dělají drahoty. Protestují. Dokonce by se pozvraceli. Měli by na ně ostatní brát ohled? Podat náhradní stravu? Chápat je? Vysmát se jim? Mávnout rukou? Všechny reakce jsou reálné a byl jsem jejich svědkem.
Se zvýšenou pravděpodobností se někomu stalo, že v lese zabloudil. Já sem patřím. Kdysi jsme se s malými dětmi vydali na velkou část dne právě do lesa. Abychom pořád z městského sídliště bez zeleně nejezdili na stejné místo, rozhodli jsme se navštívit o něco vzdálenější les. A o dost rozlehlejší. Vedlejším cílem se staly právě houby. Kromě běžných dějství jako hry pro děti. Jak jsme si společně hráli, běhali a hledali, poněkud jsme se zamotali. Šlo o dobu bez moderních informačních a komunikačních technologií. Navíc nikde člověka. Jen občas trylkující ptáčci. Zamračená obloha bez slunce k orientaci atd. Pokles nálady dětí. Vlastně i dospělého doprovodu. Jak vše dopadne?
Jak se nepříjemná událost vyřešila? Rozhodl jsem se využít svých běžeckých předností a vyrazil jsem jedním směrem. Na konci lesa obec. Neznámá. Tudy ne. Pak zkouška na jinou stranu. Naštěstí již úspěšná. Povědomý obzor. Ještě kousek popobíhání a sláva! Auto stálo na místě. Návrat k blízkým a kladná zpráva. Hry pokračovaly už jen chvíli. Houby jsme snad tenkrát ani nenašli. Stačilo, že jsme nachodili s malými prcky celkem asi šest, sedm kilometrů. Možná o něco více. A vzali jsme si jako rodiče poučení pro příští lesní akce. Ještě že nás nepotkal déšť, bouřka, krupobití - nebo také vlk! Na cestě domů už bylo přes únavu veseleji. Nápor odezněl.
Někdy jsou potkání poněkud ještě jiného rázu. Oč jde? Jako každý rok došlo též letos hned k několika otravám. A spíše s nimi ještě nejsme úplně na konci. Pár dnů do závěru sezóny ještě schází. Nabízí se analogie s hlučnými oslavami, které nás čekají v závěru kalendářního roku. Vždy slyšíme varování od příslušných expertů před nesprávným užíváním tzv. zábavné pyrotechniky. Přesto… ale sami víte, jak procesy běží.
Může být i jinak špatně. Dost nepříjemný byl zážitek rodiny, jejíž mužský člen se vydal do lesa, kam pravidelně vyrážel. Když měl asi hodinu zpoždění, ještě se nic nedělo. Asi se zapovídal s nějakým houbařem. Ukazují si svoje houbové favority a špičkují se! Avšak po další hodině se začal zbytek rodiny znepokojovat. Zavolali mu na mobilní telefon. Byl nedostupný. Začali mu v jeho nepřítomnosti nadávat. Že zase ten mizerný chlap šel do pásma, kde není signál? Kolikrát ho už varovali, aby tam nezacházel! Co kdyby se mu něco stalo?!
Ještě nějakou dobu čekali, ale pak se rozhodli provést radikální krok. Nahlásili ho na místní policii. Spustilo se hledání. Výsledek nepatřil mezi nejhezčí. Našli ho živého, avšak byl velmi vysílený, dehydratovaný, vyhládlý, podchlazený atd. Jak se později ukázalo, byl tak zaujat hledáním svých miláčků, že si nevšiml jámy opodál, vstoupil na její nezpevněný kraj, který povolil. Zle si pochroumal nohu a neměl sílu a schopnost se vydrápat ven. Zkusil mobilní telefon. Hluchý a bez účinku. Nadával sám sobě. Jámě. Své nepozornosti. Volal o pomoc. Vše marné. Nikdo se poblíž nenacházel. Naštěstí se dočkal, přežil, ale než se posléze celkově vzpamatoval, něco vody v nedaleké řece odteklo. Šrámy uvnitř zůstávají… Nakonec mohl být rád, neboť jsou známy případy, kdy houbaři dopadli hůře. Mezi občasné a nevítané výjimky patří nález kostí a chrupu po letech.
Předchozí části:
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-houby-budiz-pochvaleny-97893
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-houby-a-ruzna-vsehochut-98262
