Článek
Máme před sebou muže a ženu, kteří před třemi dny vyrazili z blíže neuvedené moravské lokality, aby se potěšili pobytem ve vzdáleném Českém ráji. Situace pro ně nebyla snadná. Přesun si naplánovali tak, aby do cíle, docela přepychového moderního hotelu, dorazili dvě hodiny před večeří. Náskok, klídek, pohoda… Pro lepší pochopení dodám, že nevyjížděli ze snadných podmínek. Abych nemusel dlouze líčit shluk jejich osobních, rodinných a pracovních potíží, uvedu, že již dospěli na hranici pocitu, kdy se potřeba aspoň na pár desítek hodin odpočinout vyjevila jako silnější, než aby splnili úkoly plánu, myslí se doma i na pracovišti.
Když jsem se s nimi neplánovaně sešel, stalo se ve vířivce, kde až na výjimky člověk stráví příjemné chvíle. Klidně by si měl užívat vzácné chvíle pokoje. Možná se oddávat příjemným vzpomínkám či budoucím představám. Nebo se hlavně soustředit na přítomnost. Jak doporučuje řada expertů na duševní procesy lidí. Jen tak volně jsme se dali do řeči. Během pár minut z nich vyšel příběh, který rozhodně stojí za zaznamenání. A proto jsem dospěl k názoru, že bych o něm krátce napsal. Potřebovali být vyslechnuti…
Navzdory komplikacím se jim podařilo z domova vyjet hodně včas. Dokonce si vydobyli mírný časový předstih. Jenže stav na moravských a o desítky minut později na českých silnicích jim nebyl zcela nakloněn. Jak se pán přiznal, nahromaděné napětí za předchozí dny, nepokojný proces při přesunu a vědomí, že by mohli přijít o údajně chutné večerní jídlo, jim působil nepříznivé pocity. Ač ví, že napětí a nervozita za volant nepatří. Myslím, že je obecně dobře známe, a tak není potřebné je podrobně popisovat. Část by jich nesla neslušný aspekt… Proto se snažil hodně ovládat.
Večeři stihli díky místní úpravě, kdy byla rozprostřena v širším časovém pásmu. A mohli být rádi. Zaparkovali pod hotelem, absolvovali tradiční proceduru na recepci a po skoro odhození věcí na pokoji rychlými kroky zamířili do hotelové restaurace. Moc si pochutnali. Jejich organismy dosáhly zklidnění. Paní mluvila něco o zvláčnění. Ano, dění dospělo tak daleko, že po návratu na pokoj usnuli, a proto zameškali dobu, kdy lze navštívit bazén. Zbývala jim pouhá čtvrthodina, což vyhodnotili jako „tohle už nemá cenu“. Aspoň snížili spánkový deficit.
Na druhý den si naplánovali poměrně bohatý program, aby v Českém ráji sjezdili co nejvíce pozoruhodností. Po uvedené stránce byli docela úspěšní. Vše odstartovali vydařenou snídaní, která je mile překvapila a vzpružila. Následoval přesun autem na první, poté druhé, třetí a čtvrté „stanoviště“. Všude byli spokojeni. Nikdo je neokradl. Pneumatiky vozidla zůstaly nevypuštěny a nepropíchnuty, nepršelo, ucházející teplota, svačina po cestě se neprodávala za tzv. vydřidušský groš atd. Podobně prošli třetím dnem. Vyskytly se jen drobné stíny…
Čtvrtý se odehrál ve znamení odjezdu. Po snídani, jak bývá zvykem, se sbalili, část věcí přenesli do auta. A pak se objevili u vířivky. Prý skoro na poslední chvíli. Pak jsem se dozvěděl o jejich nabobtnalém plánu a jak se jím prokousávali. Docela úspěšně, řekl bych. Oni se chtěli dostat ještě výše. Čas moc diktoval. Saunu v jejích dvou místních podobách proto vynechali, rezignovali na ni. Jako poslední kamínek jim chyběla zastávka a spočinutí ve vířivé vodě. Stihli ji. Krátce jsme probrali konstelaci. Mají moc zajíců, které se snaží chytat. Největší přání je, aby nedošlo k trampotám po cestě. Pán by prý uvítal zlepšovák od Fantomase, tj. vysunutí křídel, kdyby provoz moc „nešel“. Nevím, jak dopadli. Pouze vím, že celkový plán ne/splnili.
Doplním jiný zážitek z hotelu:
Článek je veřejně dostupný na adrese (která slouží i pro sdílení) https://medium.seznam.cz/clanek/patocka-otakar-pravo-na-wellness-ve-wellness-hotelu-96892
