Článek
Nadpis je asi poněkud divný, ale zcela jistě má svoji logiku a opodstatnění. Snad bude nalezena a pochopena. Jak víme, závidění patrně prožil každý z nás. Namátkou mě napadá, jak někomu závidíme pohlednějšího či hodnějšího partnera nebo partnerku, stav zdraví, úroveň finančního zajištění rodiny, způsob bydlení, vzhled osobního auta, případně jeho stáří a výkon atd. Každý si zde může zvolit cestu. Pouze podotknu, že pokud se závisti zbaví, postoupí do vyššího patra. Třeba už jen tím, že se bude cítit vyrovnanější a klidnější.
Mezi podoby likvidace můžeme zařadit tzv. vědomou verzi, kdy se budeme snažit cílevědomě myslet na jiné prvky a procesy. Snadno se poví, ale mnohem obtížněji vykoná. Přesto se od expertů na duševní procesy lidí dozvíme, že kráčí o správný - a především o realizovatelný - proces. Jen musíme počítat s nasazením svých sil, času, energie a chuti. Pak záleží na naší ochotě a schopnosti, což nejsou stejné pojmy.
Jak vypadá nevědomá varianta? Spíše bych ji nazval neuvědomovanou. Její podstatou je, že se nám přihodí cosi nemilého a my jsme postaveni tzv. ke zdi. Musíme problém začít řešit a pokud možno okamžitě. Každá minuta prodlení přinese více škod a navýší ztráty. Jako kdyby hodně tekla krev. Pak běží o vteřiny a spíše o jejich zlomky. Lidská mysl je zařízena tak, že nestačí sledovat více záležitostí naráz, natož vše. Je proto iluzí si myslet, že budeme lepší a efektivnější, pokud pracujeme na více věcech. Snad s výjimkou mechanického výkonu dříve naprosto bezpečně zvládnutých úkonů.
Nyní se pokusím krátce popsat, jak dnešní námět a název vznikly. Představíme si šikovného šestiletého kloučka, který poslouchá vyprávění o něco starších dětí, s nimiž je v příbuzenském poměru. Oba mu líčí, jak občas jezdívají k babičce a k dědovi a co se tam odehrává. Doplním, že se jedná o návštěvy v jejich rodinném domku na vesnici. Není proto divné, že tam mají psy, kočky a něco z dalších domácích zvířat. Vše se ještě posílí, když pozornému posluchači začnou líčit, co jim prarodiče vaří a jak jim tam moc chutná. Kdo by se divil, že kluk má vykulené oči a občas polkne trochu slin? Je docela přirozené, že jim začíná závidět. Jaké mají možnosti k hraní a ještě se krásně najedí!
Právě se dostáváme k bodu zlomu. Díky jeho popisu se dozvíme, jak může docházet k likvidaci výše uvedené osobní vlastnosti. Mimochodem se o ní říká, že je v naší zemi velmi rozšířená. Podle jiných údajů bych si dovolil poznamenat, že nepůjde o ryze české a moravské specifikum. Jak se závist lámala? V průběhu líčení se objevil návrh na společnou akci u oné babičky. Pochopitelně se v něm vycházelo z dříve řečeného. Proto se jeho součástí muselo stát jídlo. Defilovaly názvy dobrot, ke kterým se na onom místě dá dospět. Je jasné, že síla jasných obrazů poměrně snadno dotlačí nejen malé jedince k rozvíjení představ a k promýšlení uskutečnění záměrů.
Přece jen se však vyskytla komplikace. Členem domácnosti není zlý pes, jak bývá na vsi běžné, ale velký kohout se sklony k útočení. Už vícekrát se stalo, že napadl člověka, dokonce domácí osobu. Postupně se podařilo zjistit, že na něj zabírá obyčejné koště. Učí se nejen lidé. Zvíře postupem času pochopilo, že má-li dvounohý jedinec v rukou násadu, hrozí mu nebezpečné kousky. Pak vyklidí scénu a je klid. Chlapec přichází s dvěma podmínkami, možná jen přáními. První je, že se bude vařit a péct, co slyšel v příběhu z vesnice. Jako druhá vystupuje, že bude odstraněn kohout. Dokud nebude mrtvý, tak tam nepojede! Následuje probírka možností, jak by se dalo zveřejněného požadavku dosáhnout. Nejjednodušší prý bude ho zabít a udělat na smetaně! Znovu se ukáže, jak bohatá je dětská vynalézavost.
