Článek
Možná ho také máte, ale zrovna tak je možné, že nejste jeho vlastníky. Třeba jste o něm až dosud ani neslyšeli. Oč se jedná? Věc je naprosto jednoduchá. Kráčí o přehled prvků, které by člověk chtěl v životě udělat, vidět, slyšet, zařídit a prožít. Že neběží o špatnou myšlenku? Stojí za zvážení? Že jde o nesmysl? Každý může mít svůj názor. Dokáže si ho sám pro sebe a před ostatními vysvětlit a obhájit? Chce mít svůj seznam proto, že ho má někdo jiný? Žádný vytvářet nebude, i kdyby ho měli skoro všichni v jeho okolí? Možná si ho leckdo zpracuje, ale nikomu nic neřekne. Jde rovněž o možnou variantu. Proti gustu žádný dišputát.
Co by mohl obsahovat? Zdaleka se nemusí jednat jen o ryze materiální záležitosti a například o klasickou mužskou variantu - zasadit strom, zplodit syna a postavit dům. Podstatné je určit si něco, co by pro nás mělo hodnotu a co by nás motivovalo a ponoukalo. Nejlépe kladně. Jistě bude dobré, aby šlo o prvky, které mají smysl. Ten však každý může vidět jinak a v něčem jiném. Proto bychom si při pohledu na životní seznamy jiných měli počínat zdrženlivě, ohleduplně a tolerantně. Co my víme, co je pro ně cenné a důležité? Proto velmi opatrně nakládejme s prvky jako připomínky, kritika, výsměch, ironie, despekt a jim blízké.
Existuje řada dobrých důvodů, abychom si ho zpracovali. Možná máte pocit, že se stále jen někam řítíte. Nemáte dostatek času na vlastní potomky, od manželského partnera je dost často slyšet kritika, že věnovaná pozornost není dostatečná, stěžují si rovněž spolupracovníci, spokojen není pokaždé ani nadřízený a sami cítíte, že byste mohli v zaměstnání udělat více. Když s někým mluvíte, máte potíž zůstat na místě a věnovat se mu. Cosi vás tělesně táhne dále. Mysl se nachází opodál. Ač se snažíte řadu úkolů, povinností a příležitostí odmítat, stejně nemůžete nějak stihnout, co byste chtěli. Přitom jste stále v tempu, v napětí, velké rychlosti a doslova v akci. Večer unaveni padnete do postele, a pokud vám starosti vůbec dovolí usnout, zanedlouho vás již budík vystrnaďuje z vyhřáté postele a nutí, abyste spěchali vstříc dalšímu náročnému a uspěchanému dni. Má vůbec cenu se někam hnát? Nemáte někdy pocit konání křečka na kolotoči? Vnímáte nějaký smysl?
Životní seznam by se mohl stát docela zajímavou protiváhou našeho každodenního počínání. Pokusím se uvést konkrétní příklad. Znám jednoho moudrého muže. Narodil se ne moc dlouho po roce 1900, takže už má opravdu něco za sebou. Protože byl prozíravý a chytrý, snažil se v průběhu let trénovat tělo i mozek, aby na sklonku života nebyl - pokud možno - na obtíž. Má sice hůl, ale hlava mu slouží nadmíru dobře. Jeho přehled je záviděníhodný. Ještě působivěji vystupuje, jak dokáže některé prvky spojovat a jaký má nadhled. Nekráčí o jakousi stařeckou rezignaci, spíše bych jeho přístup tipoval na tvořivost a promyšlenost. Možná vás nepřekvapí, že právě on svůj životní seznam má. S ohledem na dobré vztahy mi do něj dovolil krátce nahlédnout. A vyplatilo se.
Jedním z jeho cílů se stalo spatřit jižní moře. Netoužil se v něm koupat a nerozumně se povalovat dlouhé hodiny na sluncem rozpálené pláži. Představu si naplnil za večera, kdy slunce zapadalo na hraně mořského obzoru a vzduch i voda začaly zlatavě pableskovat a posléze zčervenaly a zfialověly, až vše prošlo přes tmavou do temné. Poté ještě dlouhé minuty poslouchal šplouchání vln. Vstal za tmy a zaplavil ho pocit, že další položku zdárně naplnil. Věděl, že se může hned vrátit, leč byl nucen čekat, až se organizovaně odjede do vlasti. Rekreanti se mu podivovali a trochu ho kritizovali, že se nevěnoval stejným činnostem jako oni, ale on věděl své. Duchem se pohyboval kdesi nad nimi. Podobně mi se zvláštním zaujetím popsal další kousky. Nabyl jsem dojmu, že přes svých devět křížků je skutečnou celebritou. Nežil nadarmo, naplnil svůj životní seznam, dosáhl klidu, míru, cíle a životního uspokojení. Navíc se dokáže bavit o jakékoli oblasti, na rozdíl od tzv. celebrit, které nám jsou vnucovány. Pouze, jak sebekriticky dodává, detaily a sporné záležitosti nechává odborníkům. Dobře totiž ví, na jakou výšku má a kterou již není rozumné pokoušet. Jedná se o respekt k hranicím. Opět koná lépe než ostatní v jeho okolí. Včetně médii oslavovaných a dobře placených…
Vzpomněl jsem si na K. Čapka, když se nechal slyšet, jak by bylo na světě ticho, kdyby lidé hovořili pouze o tom, čemu rozumějí. Možná i jeho nevyslovená výzva by se mohla stát součástí životního seznamu.
