Článek
Leckdo asi bude souhlasit, že zimy jsme si letos na rozdíl od některých předchozích let užili až dost. Mnozí z nás proto již velmi toužebně očekávají příchod jara. Stýskáme si po hřejivých paprscích slunce, po jarních vůních a po ránech a večerech se světlem a svěžím vzduchem. Uvidíme létající a štěbetající ptáky a potěšíme se pohledem na probouzející se přírodu. A právě k rozkvétajícím květinám a pučícím keříkům a stromkům chci napsat pár slov. Asi není vhodnější doby než nyní.
Zima je konečně pryč. Stromy a keře kolem nás procitávají z období zimního spánku. Leckomu je hned lépe a příjemněji. Kvítky, pupínky a lístečky nejsou jen cílem našich očí a hladového hmyzu, ale také zraku a především rukou části dětí. Víme, že před malými nenechavci máloco v okolí obstojí. Nejsem proti dění, aby děti zkoušely a poznávaly věci kolem sebe. Jejich experimentování je dokonce velmi důležité, ale musí mít svoji míru, vhodnou podobu a přiměřené hranice. Proto bychom je neměli nechat bezohledně ničit rozvíjející se zeleň. Vždyť už tak jí je mezi našimi městskými domy pomálu. Mnozí rodiče si s příchodem jara skutečně oddechnou. Venku je hezky, a tak mohou děti konečně „vypustit“ ven, aby od nich měli na chvíli pokoj. Jde od nich o vcelku logické počínání. Sami mají úkolů a starostí dost.
Ale na druhé straně by nad menšími potomky neměli ztratit přehled a měli by jim zabránit v různých agresivních a ničitelských choutkách. Je smutné vidět, jak malé děti doslova orvou všechno zelené spolu s kvítky, kam až dosáhnou. Vzájemně se chlubí, kdo přinese více mladých nalámaných větviček. Jiné zase proskakují či na kole projíždějí keříky nebo zašlapávají kytičky. Pokud má rostlinka tendenci se vzpamatovat a zvedat se, znovu ji přidupnou! Leckdy je zapotřebí „akci“ zopakovat! Dávají si záležet, aby jejich vliv byl znatelný. Možná bychom jejich skutky měli chápat, že si na někoho potřebují „vyskočit“. Že by jim doma nikdo nenaslouchal? Nedosáhli na pocitově dobrou pozici ve skupině dětí? Není divu, že je hledána nějaká náhrada, kterou dítě zvládne, podrobí si ji a uspokojí se. A ještě smutnější je, když jsou za podobné výkony svými rodiči navíc pochváleny. Pokud zvednou oči od displejů svých elektronických kamarádů… Řada nemá ponětí, co se v dětech děje, čím žijí a co je trápí. Potomci sledují vývoj vcelku pozorně a hned vědí, že se matky a otcové nedívají, a proto si mohou více dovolit. K popsanému si přidejme klasické působení příkladu. Myslíte, že uvedeným způsobem vychovávané děti se ke svým dcerkám a synkům budou chovat zásadně lépe. Nejspíše nikoli.
Rozhodně je na místě jasné vysvětlení a přísné napomenutí. Právě tady můžeme jako rodiče vykonat kus užitečné práce k rozvíjení estetičnosti, kladného vztahu, ohleduplnosti a soucítění s blízkým životním prostředím a celkově s přírodou. Měli bychom pamatovat i na skutečnost, že stále silně působí osobní příklad a že agresivitu lidé velmi snadno přenášejí z věcí na jiné lidi. Zvítězí tedy letos malí ničitelé jara? Je i „starší“ příklad, kdy se náctiletí „chlapi“ předháněli, kdo kopnutím přerazí jak silnou část keře. Patrně rovněž oni jednali na základě příkladu, zřejmě z akčního filmu, kdy rodiče zřejmě ani nevědí, co jejich hodní kluci sledují a jak získané poznatky převádějí rychle a „úspěšně“ do praxe.
