Článek
Měřítko hodnot a pořadí důležitosti
Jsou to – láska, poznání, tvorba a humor.
Začínám těmihle čtyřmi stálicemi, které cítím na našem lidském nebi. Chybí-li některá z nich, nenajdeme své „místo na slunci“. Vynechal jsem něco? Opravujte mě, hernajs! Nejsem vševěd a není mi šedesát.
Připomínám – nic z těch stálic nemůžete mít sami, o samotě, jen pro sebe. Je potřeba, abyste se měli rádu, ale samotná sebeláska vám růže nepřinese. A kdyby přinesla, nebudou vonět.
Je dobré o sobě a světě kolem něco vědět, mít radost z učení. Pěstovat a uznávat zvědavost, ale nenechat se nudit. Učím se pořád, ale teď už většinou čemu chci a kdy chci…
Tvořit, to znamená se obnovovat, občerstvit. Děláte, co vás baví, a tak to taky docela dobře umíte. Mimochodem – abyste něco mohli dělat, je třeba mít rád. Mít rád ostatní lidi. Bez toho to nejde.
A beze srandy už vůbec ne. Můžete se smát o samotě, třeba tomu trpaslíčkovi s hůlkou, ale jak víte – něco tomu chybí, není to ono, že ne?
Text nahoře jsem si napsal do katalogu v r. 95, ještě v minulém století.
Hned to další důležité na řadě je: Co teď a co potom.
„Morgen, morgen, nur nicht heute, sagen alle faulen Leute.“
Česky přibližně:
„Zítra, až zítra, jen ne dnes, říkají všichni líní lidé.“
Jde o známé německé rčení používané pro odkládání věcí na později. 😊 Byl to nápis na starých kachlových kamnech v naší chalupě v severních Čechách.
Ano, jsem taky líný, někdy, a co má být?
Něco nepočká a na něco je času dost.
Když máte srovnaný žebříček hodnot a času, uleví se vám. Možná si díky tomu vypěstujete dobré vztahy.
Dobré vztahy jsou třeba, ale začínají u vás! Honem se polepšete.
Když mi bylo asi patnáct, rozhodl jsem se pod modrým nebem s bílými obláčky, že se nebudu paktovat se zlem. Vzhledem k mé povaze šlo o odvážné a velmi pracné rozhodnutí, ale časem jsem pochopil, že zlodějny, křivárny, podvody, předbíhání atd. škodí paradoxně nejvíc tomu, kdo je dělá. Protože: Kdo krade, myslí, že všichni kradou a zamyká a strachuje se o majetek. Podvodník podezírá z podvodu všechny ostatní…
A děkování není fráze. Při každém čištění zubů (nejpozději!) děkuju pánubohu, ať kdokoliv to je, že jsem zdráv a vesel a čeká mě báječný den. Kdo není vděčný, nic nedostane, napsala jedna paní a ne první.
Myslím, že to pro začátek o životě asi stačí. Nic nového jsem vám neřekl, to víte a já taky. Nenapsal jsem to, abych sdělil něco nového. Spíš proto, abychom si to opakovali, věděli pořád. Píšu to i sám sobě.
