Článek
Honza vyrazil na cestu hned zjara, když se oteplilo. Jeho první zastávkou byly Jedovary. „Snad tady nevaří jed?“ pomyslel si mládenec, když spatřil ceduli. Naštěstí místní hospoda nabízela jen poctivou gulášovou polévku bez jakýchkoliv toxických přísad. Honza snědl dva plné talíře a vesele pokračoval dál.
Šel přes hory a doly, až dorazil do Hrobic. „No nazdar, tady to zní dost pochmurně,“ pomyslel si náš pocestný a rychle hledal cestu, která by ho z jinak půvabné vesnice vyvedla.
K večeru se před ním objevila obec Onen svět. „Tak to jsem si moc nepomohl, “ zoufal si mládenec. Místní lidé ho však ujistili, že se v jejich malé vesničce žádné nadpřirozené jevy nevyskytují, a dokonce mu nabídli pohodlný nocleh na seníku.
Honza pokračoval dál a nestačil se divit. V Čuníně se dozvěděl, že vesnice získala jméno díky pasáčkovi vepřů, který kdysi špatně porozuměl otázce pocestného. V Držkově ochutnal tu nejlepší držkovou polévku v království a v Máslojedech mu hodná selka namazala chleba sádlem. Kozolupy ho zase pobavily představou koz s lupy, i když místní tvrdili, že název vznikl úplně jinak.
Cestou dál narazil na Kozodírky, kde si raději nechtěl představovat, jak vesnice ke svému jménu přišla. Mrchojedy minul s kručícím žaludkem, aby se později skromně najedl Hřibojedech. Tou dobou už ho hodně bolely nohy, a proto uvítal návštěvu Smraďavky, kde se vykoupal v sirných pramenech.
V Řitce se Honza dozvěděl, že tu bydlí slavná zpěvačka Helena Vondráčková. Mrtník ho překvapil svou malebností a v Pičíně se opatrně vyptával na původ názvu obce. Zjistil, že jméno pochází z latinského „piscina“ (rybník) nebo staroslověnského „pěčina“ (hezké místo).
A to ještě nebylo vše! Uprostřed léta zavítal Honza do Hrobu, kde bylo kupodivu celkem veselo. V Kokotíně mu zase jedna stařenka vysvětlila, že slovo „kokot“ dříve znamenalo kohout. Názvy obcí Pičulín a Šukačka si Honza do svého turistického deníčku zapisoval s úsměvem a lehkým ruměncem ve tváři.
Když už si mládenec myslel, že ho nic nepřekvapí, dorazil do Zlámané Lhoty, kde se mu na botě odtrhla podrážka. V Babě se mu dostalo vřelého přivítání od místních žen, které mu vysvětlily, že vesnice dostala jméno podle jejich nezdolného ducha.
S příchodem podzimu dorazil Honza do vesnice Kozojedy, kde prý žil kdysi muž, který měl zvláštní zálibu v konzumaci kozího masa. Houska ho zase překvapila tím, že tam nestála žádná pekárna, ale majestátní hrad. A když narazil na Vidlákovu Lhotu, už jen nevěřícně kroutil hlavou.
Jakmile napadnul první sníh, usoudil Honza, že nejlepší bude vrátit se domů do Lhoty. „Tam aspoň vím, na čem jsem,“ řekl a přímou čarou vyrazil směrem rodná chalupa. Tím jeho dobrodružství prozatím skončilo. Hned na jaře však s novým nepopsaným zápisníčkem znovu vyrazil tam, kam ho nohy nesly. Nevím jak vy, ale já ho docela chápu.
