Článek
Den před prvním májem bylo obzvláště rozmarné počasí. Ale moje máma je holka do nepohody, a proto se několika ranními kapkami nedala odradit. Vzala kamarádku a společně vyrazily na dlouho plánovaný výlet.
Jenže někde cestou – jak to říct decentně? Zkrátka a dobře, praskly jí na zadku kalhoty. Představte si tu situaci. Bílé kalhotky svítí do dáli jako maják a máma si v panice uvazuje mikinu kolem pasu. Jenže fouká chladný vítr, a proto se raději znovu obléká.
Kámoška se snažila pomoci a kdesi ze dna batohu vytáhla dva zavírací špendlíky. „Neboj, to vyřešíme,“ uklidňovala maminku. Její zásah však nebyl příliš úspěšný. Ubožačka teď měla na zadku kalhot zajímavé ornamenty, ale pořád stejný problém.
Už to vypadalo, že se na cestu domů vydají raději přes pole a louky, když na ně zavolala nějaká žena z předzahrádky: „Holky, pojďte dál, něco s tím provedeme!“ Paní je uvítala jako staré přítelkyně. Přinesla kávu, pohoštění, a nakonec to nejdůležitější. Starodávný šicí stroj, na němž během chvíle mamince roztržené kalhoty zašila.
Ženy si povídaly, jedly dobroty a smály se dlouho do odpoledne. A než odešly, paní je pozvala na večerní čarodějnický mejdan. „Budou tu jen samé baby a kostýmy!“ řekla. Na jejich protesty, že se s ostatními neznají, mávla rukou: „Některé ježibaby se dnes taky navzájem uvidí poprvé. Dáme vám hadry a košťata, bude legrace!“
A taky, že byla. Sešla se parta jako řemen, ženské hrály společenské hry, zpívaly, tančily i oheň si zapálily. Máma zářila jako sluníčko a prý si to užila víc než za celé mládí. A s tou paní, co jí zašila kalhoty, se spřátelila tak, že letos pojedou slavit společně znovu.
Takže kdyby vám někdy ruply kalhoty, vzpomeňte si na tento příběh. Nepříjemnosti někdy vedou k tomu nejlepšímu a když budete mít štěstí, můžete díky nim poznat dobré lidi.
