Článek
Nevím, jak to máte vy, ale já mám lesy ráda. Je tam klid, čerstvý vzduch a zvířata, která většinou utečou, když člověka zahlédnou. No, a pak jsou tam medvědi. Poslední dobou se o nich mluví čím dál víc. Všichni víme, že na Slovensku v souvislosti s nimi došlo již k několika tragédiím. Tak mě napadlo: Jak by asi běžní Češi reagovali na možnost potkat medvěda v lese?
Provedla jsem tedy vlastní soukromý průzkum, v rámci něhož jsem zástupcům různých věkových skupin položila stejnou otázku. Zněla takto:„Chtěli byste, aby ve vašem lese žili medvědi?” Odpověděli mi obyvatelé měst i hrdí venkované. Ptala jsem se vysokoškoláků, středoškoláků, studentů i dětí. Zde jsou jejich odpovědi. V zájmu publikovatelnosti jsem některé z nich mírně poupravila.
Josef, 74 let: „Ať jdou ti všichni ochránci do háje! Když jsme byli mladí, medvědi v Tatrách žrali odpadky z košů a lidi si je fotili. Teď už napadají turisty. Já bych si s nimi věděl rady!“
Alena, 70 let: „Medvědi se mi vždycky líbili. V zoo nebo v hradních příkopech. Ale co se děje teď? Vypadá to tak, že se začínají pěkně roztahovat. Je pravda, že už jsou i v Beskydech?“
Pavel, 45 let: „Medvědy mám rád. Ale jen na dálku. Nevím, jak bych dětem vysvětloval, že na houby už chodit raději nebudeme, protože v lese není bezpečno. Já bych prostě pro medvědy zřídil nějakou rozumně velkou rezervaci a hotovo!
Jenda, 13 let: „Mně medvědi nevadí. Líbí se mi! Ale naživo bych je fakt potkat nechtěl. Kdyby u nás žili, rozhodně bych už nesměl jezdit na skautský tábor.
Zdeněk, 50 let: „Medvěd nemůže za to, že je medvěd, o tom žádná. Ale u nás by se rozmnožit nemuseli. Já sice do lesa moc nechodím, ale co bych ti vysvětloval. Asi víš, co si o tom všem myslím, ne?“
Gábina, 18 let: „Nechci, aby je zabíjeli. Ale kdybych mohla, nechala bych jich co nejvíc pochytat a sterilizovat. Aby se už nemnožili. To ještě nikoho nenapadlo, že jo?“
Klára, 23 let: „Nechci být zlá, ale mrzí někoho, že nemůžeme potkat třeba šavlozubého tygra? Medvěd určitě do přírody patří. Ale tam, kde nemůže ublížit lidem.“
Richard, 30 let: „Já do lesa nechodím, takže mě to nezajímá. Ale nechápu, proč si naši mocní s medvědy ještě neporadili. Zajímalo by mě, koho by takovej medvěd musel roztrhat, aby se konečně začalo něco dít.“
Věra, 89 let: „Dej mi pokoj s medvědama! Já bych se s nimi moc nemazlila. Ti ochránci asi ještě nepoznali žádnou bolest a už vůbec si neumí představit, jaký to je, když je někdo zaživa trhá.
Pepa, 60 let: „Ať je to, jak chce, bez medvědů se nám snad žije líp, ne?“
Heda, 75 let: „Tak já nevím, co mám říct. Na to se mě, holka, neptej. Já mám svejch starostí dost. Ještě medvědy si mám brát do hlavy!“
Saša, 35 let: „Já jsem pro ochranu medvědů, ale bylo by dobrý jim vymezit nějaký území. Snad si všichni kvůli nim nesedneme na zadek! “
Viktor, 41 let:„ Já jsem pro jejich kontrolovaný odstřel. S divočákama se taky nikdo nemazlí. A je snad srna něco míň, než medvěd?”
Z odpovědí je patrné, že medvědi v lidech vyvolávají rozporuplné pocity. Mnozí uznávají, že jsou to krásná zvířata, ale většina by je raději vídala jen z bezpečné vzdálenosti. Panují všeobecné obavy z možnosti, že by se tyto šelmy měly začít objevovat častěji i v českých lesích. Lidé by většinou uvítali zřízení medvědích rezervací a kontrolu počtu zvířat s jasně danými pravidly.
Je tedy jasné, že otázka soužití s medvědy rozhodně není černobílá. Měla by se brát vážně, a to nejen z pohledu ochrany přírody, ale i života běžných lidí. Možná by stálo za to víc naslouchat těm, kdo v blízkosti lesů žijí a hledat řešení, která budou rozumná a vyvážená. Pro lidi i pro zvířata.
