Článek
,,Máš jít do kanceláře něco podepsat." ,,Co a proč?" ,,Nějaké nové směrnice, nevím." Kolegyně tedy šla, zaklepala, vešla. ,,Potřebuješ něco?" otázala se sekretářka. Tak jí řekla to, co jsem jí řekla já. Paní v kanclu nechápala, ale když se dostavovali i další pracovníci “ k podpisu", zeptala se na autora tohoto nesmyslu a hned jí došlo, čí hlava to vymyslela. Všichni se zasmáli, byl přece Apríl! Takže se nic nestalo, no a mi to prošlo.
Další pokus o žert mi však neprošel. Zavolala jsem známým, že k nim jedeme na návštěvu, jenže na konci jejich ulice nám selhalo auto a že potřebujeme pomoc, ať přijedou s lanem nás odtáhnout. Můj výraz ve tváři napovídal spiknutí. Netušila jsem ani ve snu, co by mne čekalo , kdybych během dvou minut nezavolala z mobilu: ,, Aprííííííl!" Co by mi kámoška udělala, nevím, neboť mi na ten vtípek skočila a běžela otevřít jejich bránu a její muž hned žhavil startování. Jo, unikla jsem průšvihu z nevinné lži.
Je to už pár let, ale vždy mi to připomene, jak byla naštvaná. Někteří lidé se, bohužel, nedokážou uvolnit!
