Článek
Lásky člověka se nedají vrátit ani zapomenout. Způsoby, jak se láska dá vyjádřit, jsou různé, dokonce i bolestivé. Zároveň o osobě vyznávající to mnohé prozradí. Nesmělý, tichý, přímý, nápaditý, neodbytný, dravý, hravý, přímočarý, úsměvný, něžný a bůhví jaký ještě. Tehdy vůči mně to byl projev agresivní, nečekaný, zákeřný, prudký a velmi bolestivý.
Byla jsem v deváté třídě, on taky. Dojížděli jsme vlakem do školy ve městě. Stávali jsme na nástupišti, povídali si, gestikulovali, smáli se, zkrátka normální denní dění.
Najednou a zcela nečekaně do mne zezadu někdo prudce vrazil a já letěla dopředu, spadla na černým štěrkem vysypané kolejiště. Rychle jsem se snažila vstát. Vidím na zemi krev a to už cítím svůj sedřený nos, ze kterého mi visely cáry kůže a řinula se krev. Vlak přijel, takže na nějaké čištění rány nebyl čas. Kapesníkem jsem nos kryla, ale paní sedící naproti v kupé omdlévala při pohledu na mou tvář špinavou od štěrku a hlíny. Ano, potřeba lékaře. Vyčistil rozdrásaný nos, napsal antibiotika, další kontroly následovaly. Dlouho trvalo, než se i sám nosík vracel do původní podoby, velikosti, tvaru.
A kdo do mne schválně vrazíl z „lásky?“ Kluk, se kterým jsem včera byla na kole na výletě! Koho by napadlo, že to udělá za odmítnutí rande?!
I to se stává.
