Článek
Nikdy jsem nic pořádně nevyhrála. Prý to znamená štěstí v lásce, ale pořádná výhra je taky jakési štěstí.
Až jednou. Maškarní plesy mají děti rády, těší se na ně, vyrábějí si různé masky( někteří je ani nepotřebují), aby je nikdo nepoznal. Kreativitě se meze nekladou.Jako každý rok se i letos konal. Moc jsem se těšila, vymýšlela až absurdní strašáky. Nakonec jsme to doma vyřešili zcela logickou maskou Berušky z knihy Ondřeje Sekory. Bylo mi tenkrát asi devět let, takže Ferdu Mravence jsem k tomu nepotřebovala. Vidím to jako dnes: červený klobouček s tečkami, červená naškrobená sukýnka, bílá halenečka i bílé punčocháčky, černé střevíčky, přesněji jarmilky. Velké hemžení v sále přerušilo pozvání na maškarní tombolu. V ruce svírám lístek s číslem, už nevím, jakým. Vyvolávání nás zajímalo nejvíc, co když zrovna moje číslo vyhraje? Slyším dobře? Volají moje! Nadšeně, plna očekávání běžím ke stolu s výhrami. Přebírám zabalenou cenu. Ne, teď ne, nechám si překvapení až nadoma. Zdá se mi, že rej masek nemá konce, netrpělivě čekám na závěrečné fanfáry, rozloučení se a hurá domů.
Celá nedočkavá vybaluju cenu. Co to je? Ach, jo, přede mnou leží černobílý obraz s výjevem dělníka před jakousi fabrikou. Tyto motivy byly v tehdejší době časté, jaksi znázorňovaly život proletariátu. Ale co s ním? Nad postel ho nechci, děsil by mne, žádná romantika. Už vím, kam ho pověsíme! Na stěnu nad televizí, jelikož tam začalo nedávno zatékat a zůstal tam nepěkný flek. Výborný nápad, žádný flek už není. To byla ta nejužitečnější cena!
