Článek
Jak jsem již dříve psala, není ostuda podváděné dát svůdkyni do čenichu. No jo, jenže tím tehdejší zapeklitý manželský s nemanželským případem neskončil. On totiž ten „můj“ pablb tehdy přišel z práce a pořád skuhral a opakoval jakýsi nesmysl:,,Ztráta důvěry, ztráta důvěry…", a pořád dokola. Nechápala jsem, ale brzy jsem nejen já pochopila. Ten blb neváhal a šel se přiznat tomu známému, tehdy naposledy ještě kamarádovi, že spí s jeho ženou. Podváděný nemeškal, rozvedl se a začal si s novou ženou, bohužel vdanou. Samozřejmě po krátké době se to dověděl její muž a rozvedl se s ní. Ten dříve podváděný se k ní nastěhoval. Druhý podváděný se odstěhoval. Takže zůstávám já, coby oběť. Ale ne úplně. Již dlouho moje manželství stálo- vlastně nestálo za nic( slušně řečeno). Občas jsem potkávala muže, kdy se mi zrychlil tep a zvýšil tlak. Jak ho ale oslovit, aby se nelekl, že mu chci narazit chomout? Plánovat je zbytečné, vyřešilo se to jaksi samo, když jsem jela na procházku s mou malou dcerkou v kočárku, upadlo mu na cestě kolečko. Utíkám za ním, ale on byl rychlejší. Z neplánované společné procházky se stal krásný vztah, ze kterého se nám narodila holčička. A dál? Ten známý prvně podváděný se časem vrátil ke své nevěrnici, „můj“ pablb se odstěhoval k nějaké vdově, no a po těch ostatních se slehla zem. I to je život.
