Článek
Právě jsme byli na odchodu na procházku, když opět vyskočila. Velká jako vlašský ořech. Tehdy ve starém domě nebyla sprcha, takže rychle ! naplnit dětskou vaničku teplou vodou, do ní vložit mou půlroční sestřičku, plakala bolestí. Ta kýla nesmí prasknout! Pak už nejsi mezi živými. Hlavně v té dost teplé vodě tu kouli v třísle zatlačit zpátky dovnitř. Tak malé děti s kýlou neoperují, aspoň tehdy ještě ne. Ale medicína od té doby skokem pokročila.
Zabalili jsme mimčo a nic nás nemohlo zastavit dovézt ji do nemocnice. Druhý den se naši jeli na své děťátko podívat, doufali, že se jí věnovali a že se její stav zlepšil. Opak byl pravdou. Stála ve velké posteli přivázaná řemeny, asi "aby jim neutekla či neuletěla"?! Okamžitě ji naši nechali převézt do krajské nemocnice, a opět jí život podobně jako mi zachránila naše blízká rodinná lékařská rodina. Operovali ji, věknevěk, šlo o život! Naši si vytrpěli děsy denní i noční. Děkujeme jim, děkujeme našim zachráncům!
