Článek
Včera tu přece bylo, stálo jako veliká homole cukru, jako geniální hemžící se pyramida. Teď tu na rovném místě straší jakási plechárna, kterou právě ze své beztvaré boudy vylézá zřejmě zkontrolovat nějaký chlap. A hned na nás začíná řvát, co tu otravujeme, běda, jestli se jeho auta dotkneme, že na nás zavolá policajty, kde máme rodiče, co to držíme v rukách, ať zmizíme, než se rozčílí…, no to už řádně byl, sám sebe pumpoval svým jedem, který nesmyslně „plival“ na nás. Stojíme tu jako opaření, nic nechápeme, kde je to vysoké veliké mraveniště velkých lesních mravenců?! Žádná škoda, řval, jsou jich všude miliony, postaví si nové, potřebuju přece někde parkovat… Zalehlo nám z toho jeho nenávistného řvaní v uších. Stojíme tu, každý mravencům něco donesl, vždyť jsme návštěva! Někdo kostku cukru, někdo kousek ovoce, houbičku babku atd. Oni všechno zpracují, jejich zdánlivě chaotický rychlý pohyb je přesně směrovaný, neboť každý z nich ví, co má dělat, jak mu to dala do vínku spravedlivá milující matka Příroda. Jen takoví lidé, jako je on, to nikdy nepochopí, nemají to dáno, být přínosnou součástí světa. Stojíme jako sochy, vidíme to, co tam již není, nemůžeme se z toho vzpamatovat.
Ne, to už se nesmí stát, zjistíme místa s takovými dokonalými přírodními výtvory, ale i jiné zvířecí obydlí, a budeme je kontrolovat a chránit. To je to správné rozhodnutí pro každého!
