Článek
Titul z nikoho lepšího člověka neudělá, myslím z psychicky negativního jedince ani několik titulů pozitivního tvora nevytvoří. Během především vysokoškolských studií jsem se o tom naprosto přesvědčila. Všechno je o lidech. Na střední škole to bylo jako na devítce, buď jste blb, nebo chytrák, schopný studia. Většinou bývají na sebe vysazené a protivné ty ženského rodu, stačí, když jste mladší, štíhlejší, hezčí…, prostě typ. Zato na rod mužský bylo většinou zamířeno kladně. Středoškolský způsob učiva zcela nevyhovoval nejen mi, denně se třepat ze zbytečné písemky, protože se profík- profka blbě vyspala, to nebavilo nikoho. A nikdy se nedovíte pravý důvod té nulové sympatie/antipatie.
Zato vysokoškolské podmínky byly super: půl roku leháro, pak tři týdny vynecháš rande a máš další půlrok nicnedělání( téměř, logicky nadneseno).Všechno, co tehdy zvýšilo tlak, je dnes úsměvné, rádo by se to znovu vrátilo, ale bohužel. Sepsala bych celý dlouhý román o studentských průšvizích, o „pravdivých“ výmluvách, omluvách, přímo „hereckých“ výkonech kvůli vysvětlení apod. Docentky nás učily v menším počtu, zato docenti- zvláště studentkami vyvolení - se stali chtěnechtě našimi idoly. Vzpomenu jednu krátkou ukázku: ,,Zpívejte," povzbuzoval asistent, který každému rozdal zcela neznámý part a zpívej! Byli jsme na to už zvyklí, ale mi se hlas zasekl a jako bych oněměla. ,,Začněte už, prosím." Nic. ,,No, máte tam tři tercie nad sebou, tak začněte!" ,,Pane asistente, já jsem rozladěná," nesměle jsem přiznala nečekanou situaci při zkoušce zpěvu cizího hudebního listu. ,,Tak až se naladíte, dejte mi vědět."
No, nebyl k zamilování? A index? Co myslíte?
