Článek
Sláva! Konečně se něco děje, konečně jsme se rozhodli opustit jistotu bytu a vydat se za hranice všedních dnů. Slunečné srpnové dny slibují pohodové počasí, dovolenou máme oba, já dokonce trvalou mateřskou, takže zatím žádné denní mateřské povinnosti, proč si neužít takovou volnost? Pár kousků do kufru, kufr do kufru auta a hurá! za poznáním krás přírody a historie naší země. Mince má dvě strany, teď se projevila ta horší. Naše auto, spíš plechová babička, začala zlobit, rozhodla se nám to nadšení překazit a přestat startovat. Vybrala si k tomu „výborný“ čas- zhruba 300 km od bydliště. Nějaký soukromý opravář sice zkusil, ale nespravil. Jediný způsob, jak se rozjet, byl zastavit na vyvýšeném místě, pak zafungovala samospoušť, prostě přirozený rozjezd z kopce. Dalo práci najít kopeček, avšak po několikerém objíždění měst se vždy něco naskytlo. Konečně jsme zaparkovali a vydali se do tamního města. Po návratu jsme však byli zaskočeni, před námi stálo policejní auto a jeho osazenstvo nevypadalo na brzký odjezd. Po půlhodině sedění nás to přestalo bavit, všechno jsem už snědla a náš potomek v mém bříšku se nespokojeně otáčel, kopkal, tlačil nožku do stěny kulatého bříška, takže jsme se rozhodli policisty oslovit a vysvětlit potíž naší plechové dámy. Pochopili, poodjeli, popřáli dobrou cestu. Fajn. Další problém nastal, když jsme sice zastavili na kopečku, ale auto nic. Já jsem „tlačit“ ve svém stavu nemohla, můj nadával, ale ženská si vždy poradí! Nedaleko stála skupinka klábosících chlapů, kteří ihned na mé požádání zafungovali, takže se jelo dál. Další problém nastal při návštěvě ZOO, jelikož nikde vyvýšené místo nebylo. Požádali jsme chlapce vybírajícího vstupné, pochopil, slíbil pomoc. Čekal na nás. Radši nechci vědět, jakými magory nás nazval, když se ta naše stařenka rozjela sama. Dnes se všem nezáviděníhodným situacím smějeme.
On řidič těžký život má!
