Článek
Každý spěchá do práce, je jedno v kolik, ale spěchá. I mi se to stalo, ale byla za to neomluvena hodina a navíc - navíc přesčas. Nebylo to spravedlivé, jelikož některé kolegyně se věčně vymlouvají na děti: ponožečky, punčocháčky, prďáčky, tričenko…, trapas. Moji potomci jsou vždy a včas a vzorně nachystaní a ve trojici vzorně a potichu a trpělivě čekají (někdy ne),… chybí mi ještě rtěnka…, už budu opět originální, sladěná atd., abych nevybočila z denního stylu. Ale co jsem nečekala! V rovné chůzi dámy mne určitě schválně čekal blbej vykývaný kachel. Taky by měli aspoň jednou od dob Mařky Terezky přilepit ty houpací chodníky. No jasně, jdu najednou ne jako dáma, ale jako kulhavá stará matka, která potřebuje jistě něčí pomoc. To vůbec nepřipouštím! Děsná představa! Chromá matka! Děti mne litují, ale ostatním závistivě cukají škodolibé napíchané pysky.
Přišla jsem logicky pozdě. A co dál? Budu chodit bosky.
