Článek
Z nedaleké zahrady se ozýval zvláštní, pro někoho možná nepříjemný zvuk či hlas. Ne všechno se nám musí líbit, no a tento podivný „křik“ patřil pávům. Nádherní ptáci, ten vějíř, ty zářící perleťové barvy, ten honosný pohyb, ta korunka na šlechetné hlavě a další páví skvosty, až na ten „zpěv“. To už by byli dokonalí, ale my víme, že dokonalá je jen příroda, proto je právě tak stvořila a vybarvila. Jenže: lidé jsou lidé, chybí jim pokora, radost z něčeho hezkého i opačného, dívat se pozorně a obdivovat zvláštnosti světa, dokud můžeme. Ne. Některým nepřejícím sousedům vadil nelibozvučný paví hlas, jejich zpěv. Donutili neustálými peticemi a stížnostmi na rušení a protivné zvuky ty majitele dát pávy pryč, doufám, že na vlídnější místo. Každý tvor má svůj způsob dorozumívání: pes štěká, kočka mňouká, kuře pípá, prasátko chrochtá, hmyz bzučí atd. Na „kdyby“ se nehraje, ale dejme tomu, že lidé nebudou mít dar řeči, jak by se dorozumívali? Jaké by asi vydávali zvuky? A co kdyby se ostatním tvorům nelíbily? Neškodila by taková zkouška. Např. na trhu, jarmarku, se ženské přímo přeřvávají, vychvalují své zboží, haní ty druhé, hádají se, nadávají si, dokonce si i vzájemně poničí vlastní zboží mezi sebou. Co by si o tom mysleli naši milí němí kamarádi? Nestačili by se divit a styděli by se za ty „myslící tvory“. Zamysleme se my, "jediní myslící (vážně?) tvorové světa"!
