Článek
,,Za hodinu začíná kolona, co blbneš, proč jsi chodila ke kadeřnici?" Trochu zmateně a nechápavě na mne vyhrkl pár logických otázek táta. Má pravdu, proč jsem tam šla? Vlastně nevím, vždyť se umím sama stylově upravit. Snad jsem věřila v něco neobvyklého na hlavě. A to fakt bylo neobvyklé! Pro mne nezvyklé. Naštěstí funguje můj šestý smysl, díky za něj.
Ano, dnes se bude konat slavnostní zakončení tanečních na našem gymplu, tedy v kulturním domě. Tančím ráda, přestože po všech hodinách za pololetí jsem utržila dost bolestivých sešlápnutí nohou v nových, tím pádem tedy odřených lodičkách.Mám jasno. Půjdu s ostatníma holkama nechat se zkrášlit, ale pro jistotu si dávám do kabelky i šátek na hlavu. Můj předpoklad byl správný, na hlavě mi vyrostla jakási stodola, viz pro představu padesátá léta 20. století. I chovná slepice vypadala líp. ,,Co to děláš?" dívá se na mne spolužačka zděšená z mého uvázaného šátku a tím zničeného česuˇna mé hlavě. ,,Vypadám jako krabice!" vyhrkla jsem pro vysvětlení a už jsem pádila domů, nejlépe mlha přede mnou i za mnou. Doma rychle hlavu pod vodu, nastartovat fén. Bezva! Zvládla jsem ze sebe udělat opět sedmnáctiletou studentku. Všechno se zvládlo až na mého trochu dřevitého tanečníka. Ale o tom zase někdy příště.
