Článek
Tady je to místo, kde se doprava odbočilo a dojeli jste k lesu. Opět se mně při vzpomínce zmocňuje děs.
Co jsem zažila a přežila? Nepřeju to nikomu. Po této příšerné zkušenosti mi došlo, že ne všichni řidiči jsou v pohodě jako dosud.
Byly prázdniny, slunce žhnulo, já stopovala domů k našim. Letní euforie mne lákala stopovat, což jsem až do toho dne provozovala bez obav, i když mi to naši zakázali. Věděli proč, já po této epizodě taky.
Zastavil mi cizí muž, zeptal se, kam to bude, ano, taky tam jede, ať si nastoupím. Měla jsem na sobě bílé letní kalhoty a tričko na ramínka. Po nějaké té chvilce jízdy mi začal klást nepříjemné sexuální otázky. Neodpovídala jsem, přestože mne nutil vyjádřit svůj názor. Pak mluvil o sobě, svých chutích apod. A tady se to stalo! Tehdy ještě nebyla dálnice, takže se dalo odbočit doprava. Odbočil. Jel dál až pod les. Prý musí na záchod, já ať sedím, ať mě ani nenapadne vystoupit. Nešel na WC, rozhlížel se, pomalu obcházel terén. Teď mi bylo jasné, co zamýšlí. Tlak mi stoupal, málem jsem upadla do mdlob při pomyšlení, co teď, co udělá, co mu mám říct, ať mě nechá žít, že mám děti, ale co když ho právě tohle rozčílí?!
Nečekaně se vrátil, nasedl, nastartoval, jeli jsme dolů od lesa a já viděla, jak vlevo pod kopcem dva starší lidé hrabou seno do snopů. Ano! Tito dva mi zachránili možná i život! Řidič byl najednou klidný, nemluvil, vysadil mne tam, kde jsem chtěla. Celá roztřesená jsem jaksi doklopýtala domů, zapadla do křesla, uklidňovala se a v duchu děkovala těm dvěma na poli za jistou záchranu.
Po této šílené zkušenosti jsem už navždy se stopováním skončila!
