Článek
Člověk je tvor společenský, a tak by se měl i společensky vzdělávat, chovat atd. Občasná návštěva divadla neuškodí, proběhne vyvětrání skříní, ověšení se starými i novými šperky, zpevnit kotníky na vysokých podpatcích, oprášit kabelku, zkrášlit vlas sponou a podobně. Před začátkem představení v krajském divadle byly skoro dvě hodiny času, tak jsme ho příjemně strávili v malé kavárničce. Když jsme se pak usadili na svých číslech v hledišti, světla zhasla, šustění křupek ustalo, celkem civilizované obecenstvo. Vracíme se pak plni dojmů k našemu autu na parkovišti, když křik: ,,Někdo nám vykradl auto! Dveře jsou dokořán! Volejte někdo policii!" Celí nervní jsme přivolali hlídku, vysvětlili situaci, bylo nám z toho „překvápka“ špatně. Přijeli. ,,Na nic jste nesahali? Přesně takhle jste automobil našli? Prohledáme, vezmeme otisky, zjistíme další důkazy a případné znaky…, zatím čekejte." Kontrola všeho i totožnosti trvala dlouho, veškeré nalezené otisky patřily jen nám čtyřem návštěvníkům divadla, nikdo jiný se nikde ničeho nedotkl. A konečný verdikt? ,,Jsme přesvědčeni, že nikdo jiný než vy v autě nebyl, ani s ničím nemanipuloval." Nastalo ticho, vrátila se nám chvíle příjezdu na parkoviště a vylézání z auta. ,,Kdo šel poslední?" Skoro jsem omdlela. ,,Já." Trapas.Omluvili jsme se, klidně bychom jim jejich zbytečný čas zaplatili. Přešli to se slovy, ať vždy všechno radši dvakrát zkontrolujeme. Radši pětkrát!
A pozitivum: díky dveřím dokořán se do auta žádný zloděj neodvážil! Ale radši si je zavírejte. I okna.
