Článek
Dne 4. února 2023 sestřelil americký stíhací letoun F-22 nedaleko pobřeží Jižní Karolíny čínský balon. Rozpoutal se mezinárodní incident, při kterém Spojené státy obvinily Čínu ze špionáže, a ta se hájila tvrzením, že balon sloužil ke sběru vědeckých dat. Následující dny byly ovšem napínavější: Americké vzdušné síly sestřelily další tři (v době psaní tohoto článku stále neznámé) objekty nad územím USA a Kanady.
Tyto akce vyvolaly mediální poprask a s ním nevyhnutelně spojenou vlnu spekulací. Titulky plní prohlášení velitele systému americké protivzdušné obrany NORAD, že nevylučuje ani mimozemský původ těchto objektů. Bílý dům následně média ubezpečil, že nic mimozemskému původu objektů nenasvědčuje, ale takové vyjádření zdá se jen posílilo představy o utajování něčeho nadpozemského a fascinujícího.
V tomto článku se pokusím shrnout dvě témata:
1) Proč je podle mě extrémně nepravděpodobné, že se jednalo o mimozemská plavidla.
2) Proč spekulování o mimozemském původu UFO je sice dobrý příběh, ale kalí vodu při odhalování skutečných problémů.
Není UFO jako UFO
V první řadě si dovolím trochu rýpnout do našeho kolektivního vyjadřování. UFO je zkratkou pro „neidentifikovaný létající objekt“ (Unidentified Flying Object), nikoli pro mimozemské plavidlo. Pokud tedy máme svědectví o neznámém létajícím objektu, popíšeme jej zkratkou UFO, ačkoli se později může ukázat, že šlo o letoun, balon, optickou iluzi, hoax, mimozemský talíř, či dokonce Měsíc.
Ano, i Měsíc se dostal mezi hlášená UFO. Včetně řadu hvězd a planet, pouličních lamp, „padajících hvězd“ z pravidelných meteorických rojů či lampionů vypuštěných z hudebního festivalu. Samotné obrovské množství nahlášených UFO tedy jako důkaz o návštěvě mimozemšťanů příliš neobstojí. Pár desítek z nich stále zůstává nevysvětlených, ale později si ukážeme, proč i u nich je třeba jistá dávka skepse.
Spojené státy začaly v posledních letech používat novou, vhodnější zkratku, a sice UAP (Unidentified Aerial Phenomenon, tedy neidentifikovatelné vzdušné fenomény). Pro změnu zajetého výrazu existují dva hlavní důvody. V první řadě velké množství hlášených UFO ve skutečnosti nebyly objekty, ale atmosférické jevy či optické artefakty. Druhým a významnějším důvodem se ale zdá být skutečnost, že pojem UFO je příliš historicky zatížený stigmatem konspiračních teorií, což by komplikovalo snahy o jejich vážné zkoumání. Existují dokonce i pracovní skupiny zaměřené na detailní výzkum vzdušných fenoménů, ovšem i přes velký mediální ohlas při publikaci neobsahují jejich zprávy žádné fascinující informace.
Roswellský mýtus
V neprospěch hypotézy o sestřelení mimozemského plavidla nad USA a Kanadou hovoří v první řadě naše historická zkušenost. Ty nejslavnější příběhy o pozorování či dokonce havárii létajících talířů, včetně údajných pitev mimozemšťanů, sice prosákly skrz naskrz naší popkulturou, ale při bližším pohledu se rozpadají jako domeček z karet.
Několik měsíců loňského roku jsem strávil rešerší stovek stran odtajněných materiálů, ufologických knih i článků ve starých novinách, z čehož vznikl souhrnný videodokument o tzv. Roswellském incidentu. Podle mého názoru jde o perfektní příklad kombinace skutečného utajovaného projektu, mediální senzacechtivosti, lidských chyb a zaujaté práce s důkazy, které z triviálního incidentu vytvořily novodobý mýtus.
Na začátku července 1947 se mělo „cosi“ zřítit na farmu v poušti Nového Mexika. I přesto, že většina lidí na místě považovala trosky za zbytky jakéhosi balonu, letectvo na chvíli vydalo zprávu, že nalezlo zbytky létajícího talíře. Senzační informace se rozletěla napříč Spojenými státy - ovšem hned následujícího dne přišla oprava. Podle letectva přeci jen nešlo o talíř, ale speciální meteorologický balon. Bublina splaskla a za pár dní už po „talíři“ od Roswellu neštěkl ani pes. Tehdy ještě nikdo netušil, že onen příběh o meteorologickém balonu byl pouze krycí verzí.
Příběh o mimozemském talíři tak nikoho příliš nezajímal až do přelomu 70. a 80. let. Tehdy ufolog Stanton Friedman oživil a spolu s dalšími autory skrze novinové články, knihy a dokumenty doslova vybudoval příběh o létajícím talíři a pitvaných mimozemšťanech (kteří v původních zprávách vůbec nefigurovali) tak, jak jej známe dnes. Jejich závěry byly značně vařené z vody a nekonzistentní, ale v jedné věci měly pravdu: americké letectvo skutečně něco celá ta desetiletí tajilo.
V roce 1994 došlo na popud Senátu k vyšetřování tehdy již velmi populárního „Roswellského incidentu“ a jeho výsledek byl v následujících letech prezentovaný ve dvou zprávách o 1400 stranách. Milovníky záhad ovšem nepotěšil. S vysokou pravděpodobností se totiž jednalo o trosky jednoho ze speciálních balonů tajného projektu MOGUL, jehož cílem bylo identifikovat atmosférické jaderné testy a starty balistických raket Sovětského svazu. Pokud vás toto stručné vysvětlení incidentu neuspokojilo (čemuž rozumím), doporučuji podívat se na můj hodinový rozbor a přiložené zdroje.
Roswellský incident ovšem nastartoval popkulturní fenomén tak silný, že jej část společnosti považuje za takřka součást historie. Odvážil bych se tvrdit, že právě tato běžná znalost vytvořila kulturní povědomí, do kterého automaticky zasazujeme i současná pozorování UFO či sestřely tajemných objektů. Místo toho, abychom s žalostným nedostatkem důkazů pracovali samostatně, automaticky jej našroubujeme na roswellský odkaz lákavého světa vládních tajemství.
Zatajování mimozemšťanů jako spiknutí elit
Skutečnost, že Roswellský incident považuji za mýtus, samozřejmě neznamená, že americká vláda i jiné vlády v minulosti i současnosti něco netají a máme jim spolknout každou informaci i s navijákem. Spiknutí v politice i ekonomické sféře byla a jsou běžná a neměli bychom před nimi zavírat oči. Naopak bychom je měli aktivně vyhledávat a odhalovat. Ovšem právě od těch skutečných spiknutí odvádějí často pozornost ničím nepodložené fascinující hypotézy, které známe jako konspirační teorie.
Tzv. konspirační teorie mají řadu definic, ale málo z nich skutečně popisuje způsob, jakým se liší od popisů skutečných spiknutí (konspirací). Na základě řady nejnovějších výzkumů bych si dovolil konspirační teorie popsat jako nepodložené hypotézy o spiknutí mocných jedinců či skupin za účelem vlastního obohacení a poškození ostatních. Jedna věta ovšem na jejich popis nestačí.
Konspirační teorie totiž také nepracují s důkazy vědecky: Místo toho, aby nejdříve jejich zastánci vyslovili hypotézu (např. “Americká vláda tají existenci mimozemšťanů”) a tu se následně pokoušeli potvrdit, či vyvrátit pomocí různých důkazů, u konspirační teorie je hypotéza vždy předem potvrzena. Američané prostě existenci mimozemského života a kontaktu s ním tají a jakékoliv i nesouvisející důkazy tuto tezi podporují. Pokud se pokusíte hypotézu vyvrátit, buď se na spiknutí vědomě podílíte, nebo jste jím byli ošáleni. Více o vlastnostech konspiračních teorií jsem popsal v minulém článku.
Pro kontext současné aféry sestřelených UFO je pochopení jejich šíření v rámci různých konspiračních teorií důležité ze dvou důvodů:
1) Konspirační teorie poskytují zdánlivě jednoduchá vysvětlení složitých jevů, která ovšem manipulují s důkazy a vytvářejí alternativní realitu čím dál propletenějšího (jakkoli nepravděpodobného a nepodloženého) spiknutí.
2) Mohou nás zároveň snadno odlákat od legitimní kritiky politické garnitury. Podle právního experta Marka Fenstera konspirační teorie nahrazují skutečnou účast na politickém životě symbolickým světem, ve kterém nic není pravda, všechno je propojené a dá se věřit pouze jedinému: systému se nedá věřit!
Dokud tedy nebudeme mít více informací, vyhněme se spojování nespojitelných „důkazů“ tak, jak to dělají konspirační teorie. Všechny výše zmíněné důvody pro mé pochyby o sestřelení mimozemských plavidel ošem blednou v porovnání s jednou prostou skutečností. Slovy spisovatele Douglase Adamse: „Vesmír je velký. Fakt velký. Ani byste nevěřili, jak hrozně moc úžasně velký je.“
Fermiho paradox
Díky moderním poznatkům astrofyziky a kosmologie víme, že vesmír je obrovský. Měřítka v něm se nedají srovnat s ničím, co známe na Zemi. Naše planeta je drobný svět v nikterak výrazné sluneční soustavě na okraji naprosto obyčejné galaxie. Jen v naší galaxii jsou desítky miliard hvězd a jen v pozorovatelném vesmíru jsou miliardy větších i menších galaxií. Zdálo by se, že to jsou vlastně dobré zprávy pro existenci mimozemského života. Nyní již víme, že velká část hvězd také oplývá vlastními planetárními systémy, takže život se mohl potenciálně vyvinout na miliardách miliard planet! Ano, ale…
Kromě vesmíru jsou obrovské i vzdálenosti mezi jednotlivými tělesy. Už jen cestování po našem kosmickém sousedství je a velmi dlouho bude extrémně náročné a představuje celou škálu překážek, které se často do sci-fi literatury a obecného povědomí vůbec nedostanou. Kromě potíží pro cestovatele s řídnutím kostí, ochabování svalů či vyšší aktivitě patogenů i naše nejrychlejší pohony nestačí ke zdárnému překonání vesmírné prázdnoty. Považte: I nejrychlejší lidmi vyrobené plavidlo, Helios 1, by nás dostaly k nejbližší hvězdě svou maximální rychlostí za 18 000 let!
Ale řekneme, že by nějaká civilizace zvládla takovou cestu za zlomek času. V tu chvíli narazí např. na drobný „detail“, že při velmi vysokých rychlostech má jakékoli i drobné mezihvězdné smetí tak vysokou energii, že by při nárazu do kosmické lodi ji mohlo prakticky vypařit. A další překážkou v našem potenciálním setkání nebude jen prostor, ale obecně čas. Ve vesmíru starém miliardy let se totiž mohou civilizace trvající i stovky let velmi snadno minout. Právě tuto skutečnost popisuje tzv. Fermiho paradox: rozpor mezi vysokou pravděpodobností existence mimozemských civilizací a absenci jakýchkoli důkazů o nich.
A to se pořád bavíme o hvězdném sousedství, o naší kosmické předzahrádce. Kvůli vlastnostem časoprostoru a nebezpečí rychlé cesty v něm tak možná existují ohromné počty civilizací, které o sobě nebudou nikdy vědět ani se nepotkají. Možná budeme po celé věky všichni společně sami v nesmiřitelné, postupně se rozpínající prázdnotě.
Výjimečná tvrzení, nepřesvědčivé důkazy
Dobře, to vyznělo lehce nihilisticky, nicméně jde o legitimní hypotézu založenou na našem aktuálním poznání vesmíru. Právě proto je podle mého názoru tvrzení o návštěvě mimozemšťanů na Zemi extrémně nepravděpodobné. Astronom Carl Sagan pro podobné případy formuloval stručnou, ale výstižnou větu: „Výjimečná tvrzení vyžadují výjimečné důkazy.“
Důkazní břemeno u tak fascinujícího a nepravděpodobného tvrzení, jako je návštěva mimozemšťanů na Zemi či jejich sestřelení americkou vzdušnou obranou, leží na straně člověka, který jej vysloví. A pokud oním důkazem je rozklepané video či hlášení létajícího „čehosi“ bez jakýchkoliv dalších informací, přiklonil bych se i jako fanoušek existence mimozemského života k realističtějším vysvětlením: balonům, dronům a tajným projektům různých firem či světových vlád.
Autor: Patrik Kořenář
