Babiš jako rozhodčí mezi Hradem a Macinkou: Když v ruce držíte míč, těžko pískáte fauly

Andrej Babiš nám ve Sněmovně s kamennou tváří naservíroval, že o té esemeskové přestřelce mezi ministrem Macinkou a prezidentovým poradcem Petrem Kolářem neměl ani páru. Zároveň hned dodal, že vláda rozhodně nestojí o další „zákopovou válku“ mezi Strakovkou a Hradem. No, to je od něj vskutku galantní, jenže ono babišovské „já o tom nevěděl“ je v politice asi stejně věrohodné jako věta „já si ten účet v daňovém ráji otevřel úplnou náhodou“.

Pokud stojíte v čele kabinetu, kde Macinka sedí a vesele si datluje ultimáta, zní to spíš jako přiznání, že vám v týmu někdo během zápasu posílá tajné pokyny přímo do sluchátek rozhodčího. A mimochodem, nejde o jednu uraženou ješitnost – v pozadí se hraje o to, kdo bude reprezentovat stát a kdo komu posvětí trafiku, což jsou věci, které se normálně řeší u kulatého stolu, ne emotikonem se vztyčeným prostředníčkem.

Prezident Petr Pavel označil Macinkovy výlevy za pokus o vydírání, Hrad celou tu literární tvorbu zveřejnil a policie už dostala podnět k prošetření. Petr Macinka to na tiskovce sebevědomě zarámoval jako „standardní politické vyjednávání“ a naznačil, že pokud Hrad vytáhl soukromé SMS, mohl by z rukávu vytáhnout podobné trumfy – prostě férovka „jedna ku jedné“.

Když si člověk ty zprávy přečte, hned pochopí, proč lidem leží v žaludku: není to žádná diplomatická poezie, ale vzkaz v rytmu „podepiš to, nebo uvidíš“. Právníci sice opatrně krčí rameny, že o trestný čin nejspíš nepůjde, ale jedním dechem přiznávají, že jde o mimořádně odporný způsob nátlaku. Je to taková klasická politická alchymie: možná to není na kriminál, ale rozhodně to není standard. Skoro jako když vám pojišťovák s úsměvem vysvětlí, že vaše auto nezmizelo, jen se „přeskupilo“ k jinému majiteli.

A v tuhle chvíli přichází premiér a nabízí se jako velký smiřovatel. Jenže smír vyžaduje alespoň náznak nestrannosti, a ta se buduje těžko, když jednou rukou držíte míč a druhou zrovna připisujete Macinku na soupisku. Odborníci na krizovou komunikaci navíc varují, že se podobné estrády rychle mění v soutěž o to, kdo se lépe vžije do role oběti a kdo dřív „mrkne“.

Jenže tohle není jen naše domácí komedie pro pobavení voličstva. Ve světě se tyhle epizody čtou jako jasný vzkaz, že Česko mluví dvěma hlasy: jeden slibuje dohodu, druhý posílá výhrůžná ultimáta. A až přijde klíčová akce typu summitu NATO, nikoho nebude zajímat, kdo měl pravdu v esemesce, ale jestli má český premiér vůbec kontrolu nad vlastní vládou. Andrej Babiš tedy dál vyzývá k uklidnění, i když všem musí být jasné, že se tenhle požár hasí ventilátorem: plameny mají víc kyslíku, dým víc prostoru a celý ten „smír“ vypadá jako další kapitola nekonečného seriálu, který se píše podle toho, komu zrovna zavibruje telefon v kapse.