Článek
Už je to přesně půl roku. Šest měsíců, co se do vládních křesel nasoukala vysněná a tentokrát konečně „čistě většinová“ koalice hnutí ANO, SPD a Motoristů sobě. Kdo čekal okamžitou apokalypsu, je zklamán. Kdo z nějakého naivního důvodu doufal ve spasení a efektivní stát, je zklamán dvojnásob. Zato fanoušci absurdního divadla placeného z veřejných peněz si právě teď mohou jít stoupnout do fronty na permanentku.
Andrej Babiš ve čtvrtek předstoupil před novináře v euforickém transu, který u něj vídáme jen ve chvílích, kdy mu jeho PR tým přinese na stůl čerstvé průzkumy volebních preferencí. Konečně má tu svou vysněnou většinovou koalici. Už žádné doprošování, žádné nedůstojné kompromisy se sociální demokracií nebo komunisty jako za starých časů. Teď velí on. A podle oficiální vládní zprávy o plnění programového prohlášení to šlape jako švýcarské hodinky zakoupené ve slevě na tržnici.
Excelová symfonie pro 978 úkolů
Běžná situace. Přijdete do práce, šéf se vás zeptá, co jste za posledních šest měsíců udělali, a vy mu s vážnou tváří předložíte barevný graf. Přesně to udělala vláda občanům. Oficiální čísla zní majestátně: 978 vládních úkolů. Z toho je prý 195 dokončeno, 774 v řešení a s pouhými 9 se dosud nezačalo.
Dokonalá efektivita. Má to jen jeden háček. Termín „v řešení“ v překladu ze státní byrokracie do češtiny znamená, že se na příslušném ministerstvu už podařilo najít volnou složku a někdo do ní s velkou slávou vložil čistý papír. Zkuste zítra říct svému zaměstnavateli, že máte 774 pracovních povinností „v řešení“ a uvidíte, za jak dlouho si půjdete sbalit věci do papírové krabice. Ve Strakově akademii se za to ale rozdávají prémie a svolávají oslavné tiskovky.
Největší hity této vládní pětiletky? Podle premiéra máme jednu z nejnižších inflací v Evropě, sražené ceny energií, zastropované ceny pohonných hmot a zcela nový, pochopitelně revoluční zákon o migraci a bydlení. A přesně tady naráží vzletné fráze na přízemní realitu. Zatímco Karel Havlíček zřejmě po nocích čaruje s tabulkami, aby dokázal, jak vláda geniálně drží ceny na uzdě, běžný občan stojí s fakturou za elektřinu v ruce a přemýšlí, jestli náhodou nezačal doma nepozorovaně tavit hliník. Ceny se možná podařilo zkrotit v ministerských grafech, ale do peněženek voličů tato zpráva jaksi zapomněla dorazit.
Kde jsou koaliční partneři? Zřejmě venku štěkají na mraky
Pokud jste pozorně sledovali Babišovo vystoupení, možná vám tam něco chybělo. Nebo spíš někdo. Premiér se dlouze a láskyplně rozplýval nad úžasnou finanční disciplínou Aleny Schillerové a nad neutuchající pracovitostí Karla Havlíčka. O lidech jako Petr Macinka, Filip Turek nebo Tomio Okamura nepadlo v oficiálních ódách na radost ani slovo.
A není se čemu divit. Babiš hraje show jednoho muže a ostatní potřebuje jen jako poslušné zvedače rukou ve sněmovně. Jenže i poslušný zvedač občas zjistí, že ho páníček drbe za uchem příliš málo.
A tak nám Tomio Okamura předvedl další ze svých legendárních záchvatů spravedlivého hněvu. Křičí, že „Macinka nás zradil!“ a rozhazuje rukama kvůli pár desítkám milionů korun, které Česká republika potichu posílá na pomoc Ukrajině. Vzpomínáte si na ty předvolební sliby SPD? „Nedáme jim ani náboj! Ani korunu z našich daní!“ křičeli z každého náměstí. A dnes? Peníze tiše odtékají dál a Okamura zjišťuje, že ve většinové vládě nehraje roli hrdého vlastence, ale spíše trpěné rohožky.
Reakce Petra Macinky z Motoristů? Vzal si na to pomyslný ledový skalpel. Prý jde o „starý závazek“ a hlavně – „rozhodl to on“. Žádná diskuze, žádné omluvy. Okamurovi v přímém přenosu vysvětlil, ať tiše šoupe nohama a je rád, že smí sedět u velkého stolu. Lidsky se tomu říká ponížení v přímém přenosu. Klasický Babišův styl: koalice funguje naprosto skvěle, pokud se o jejích detailech raději nemluví moc nahlas.
Mírotvorce v Ankaře rozhazuje miliardy
Pojďme se ale podívat na ten nejzábavnější kotrmelec, který vyžaduje trochu institucionální paměti. Pamatujete na prezidentské volby a billboardy hnutí ANO? „Nezavleču Česko do války. Jsem diplomat, ne voják.“ Babiš se pasoval do role celosvětového holubice míru, která by konflikt urovnala jedním telefonátem s Macronem.
Střih do současnosti. Na summitu NATO v Ankaře náš diplomat bez mrknutí oka slíbil reálné dosažení hranice 2 % HDP na obranu už pro příští rok. Během dvou dnů se tak státní rozpočet zatížil dalším navýšením o masivních 36 miliard korun. Zbrojí se, nakupuje se, plní se požadavky Aliance. Peníze, které se nenašly na důchody nebo platy učitelů, se najednou na stole zjevily rychlostí blesku. Mírotvorce zjistil, že když sedíte v místnosti s americkým prezidentem a generálním tajemníkem NATO, PR řeči z českých náměstí nefungují. Najednou se platit prostě musí.
Opozice, pochopitelně složená z ODS, STAN, Pirátů, lidovců a TOP 09, tuhle marketingovou show nenechala bez odezvy. Chrlí jedno prohlášení za druhým o chaosu, rozbíjení státní správy a o tom, že celá vláda je jen obří reklamní agentura chránící zájmy jednoho premiéra. Mají pravdu? Jistě. Mění to něco? Vůbec ne. Pětikoalice pláče nad rozlitým mlékem a hystericky upozorňuje na to, že Babiš dělá přesně to, před čím ho oni sami svými vládními excesy vrátili k moci.
Zatímco zbytek národa počítá u kasy v supermarketu, jestli mu zbyde do výplaty, státní aparát si žije svůj vlastní excelový sen. Z 978 slibů se jich reálně dotáhne do konce jen hrstka, zbylé se utopí v moři „řešení“ a miliardy budou dál potichu mizet do černých děr starých závazků. Ale hlavně, že u toho v televizi všichni tak hezky vypadají.
Vážení čtenáři a daňoví poplatníci, tohle je váš stát. Za vaše peníze. Schválně, podělte se v diskuzi níže – jakou máte vy osobní zkušenost s tou slavnou vládní efektivitou a „sraženými“ cenami energií, když vám domů dorazí vyúčtování? Rád si vaše příběhy přečtu. Zasmějeme se u toho všichni. I když dost hořce.
P.S.
Díky, že jste dočetli až sem. Doufám, že až příště uvidíte vládní tiskovku plnou grafů, splněných úkolů a sebechvály, vzpomenete si na jednoduchou otázku: poznal jsem to nějak ve vlastním životě? Platím méně za energie? Funguje stát rychleji? Zmizel chaos? Nebo se jen přepsaly položky v tabulce a přidalo se pár úsměvů do kamer? Politika se nemá hodnotit podle toho, kolik složek vzniklo na ministerstvech, ale podle toho, co se změnilo pro lidi, kteří to celé platí. Pokud vám tento text pomohl podívat se na půlroční bilanci vlády bez kouřové clony tiskových prohlášení, budu rád za vaši podporu.
