Dvě odměny za stejnou práci. Důchodci mají získat slevu i vyšší penzi

Pracovní porada, dvě židle vedle sebe. Na jedné sedí šedesátiletá účetní, na druhé její sedmašedesátiletý kolega. Dělají stejnou práci a oba pobírají hrubou mzdu 40 000 korun. Jen na sociálním pojištění však seniorovi zůstane o 2 600 korun měsíčně více.

Není to chyba mzdové účtárny. Pracující starobní důchodce může od ledna 2025 využít slevu 6,5 procenta na pojistném. Ministerstvo práce a sociálních věcí nyní navrhuje, aby mu za stejnou práci ještě automaticky rostl vyplácený důchod. Zatím jde o návrh, který má podle ministerstva začít platit od 1. ledna 2027.

Jeden pracovní výkon, dvě státní odměny. První se objeví každý měsíc ve vyšší čisté mzdě, druhá se natrvalo připíše k penzi. Vláda tím chce udržet zkušené lidi v zaměstnání. Současně však otevírá nepříjemnou otázku: proč má věk zaměstnance měnit odměnu za stejnou práci?

Běžný zaměstnanec odvádí v roce 2026 na sociální pojištění 7,1 procenta z vyměřovacího základu, zpravidla z hrubé mzdy. Z toho 6,5 procenta připadá na důchodové pojištění a 0,6 procenta na nemocenské pojištění, jak uvádí přehled sazeb Ministerstva práce a sociálních věcí.

Pracující člověk, který dosáhl důchodového věku a pobírá starobní důchod v plné výši, si může odečíst právě 6,5 procenta. Česká správa sociálního zabezpečení vysvětluje, že mu zaměstnavatel po uplatnění slevy srazí pouze zbývajících 0,6 procenta. U mzdy 30 000 korun činí rozdíl 1 950 korun, u mzdy 40 000 korun už 2 600 korun měsíčně.

Senior přitom dál platí zdravotní pojištění a daň z příjmů. Běžné odvody za něj hradí také zaměstnavatel. Není tedy pravda, že by pracoval zcela bez příspěvku do veřejných systémů. Jeho vlastní důchodové pojistné však zmizí.

Sleva vznikla jako náhrada za staré, poměrně slabé navyšování penze. Do konce roku 2024 mohl pracující důchodce po 360 dnech pojištěné činnosti požádat o zvýšení důchodu o 0,4 procenta výpočtového základu. Česká správa sociálního zabezpečení výslovně uvádí, že od roku 2025 tuto možnost nahradila sleva na pojistném.

Stát tedy vyměnil několik desítek korun v budoucí penzi za tisíce korun ihned ve mzdě. To byla srozumitelná dohoda. Jedno zvýhodnění nahradilo druhé.

Nynější návrh tuto výměnu ruší. Sleva 6,5 procenta má zůstat a vedle ní se má za každý rok práce zvýšit procentní výměra důchodu o 1,5 procenta. Při kratší době se započítá poměrná část.

Důchod se skládá ze základní výměry, kterou mají penzisté stejnou, a procentní výměry odvozené hlavně od předchozích výdělků a doby pojištění. Jestliže procentní část činí 18 000 korun, celý rok práce by ji zvýšil o 270 korun měsíčně. U procentní výměry 20 000 korun by šlo o 300 korun.

Zaměstnancům má Česká správa sociálního zabezpečení zvýšení provádět automaticky vždy v lednu. Osoby samostatně výdělečně činné o něj budou žádat prostřednictvím přehledu o příjmech a výdajích. První přepočet se má projevit v lednu 2028 a zohlednit práci od září 2026 do srpna 2027.

V modelu s hrubou mzdou 40 000 korun a procentní výměrou penze 20 000 korun tak senior díky slevě získá během roku 31 200 korun ve mzdě. Po celém roce práce by se mu penze zvýšila o dalších 300 korun měsíčně, tedy o 3 600 korun za každý následující rok pobírání důchodu.

To už není symbolické poděkování.

Česko stárne a zaměstnavatelé shánějí lidi, kteří mají zkušenosti a mohou nastoupit bez několikaletého zaučování. Český statistický úřad uvádí, že na konci roku 2025 tvořili lidé ve věku 65 let a více jednu pětinu obyvatel. Starobní důchod pobíralo 2,346 milionu lidí.

Podle podkladů ministerstva pracuje alespoň část roku přibližně 140 000 zaměstnaných důchodců a kolem 20 000 seniorů podniká. Zhruba tři čtvrtiny pracujících penzistů jsou mladší 70 let. Nejde tedy převážně o osmdesátníky za pokladnou, ale o lidi krátce po dosažení důchodového věku.

Z pohledu státu může být jejich práce výhodná. Senior vytváří hodnotu, platí daň z příjmů a zdravotní pojištění, jeho zaměstnavatel odvádí pojistné a ekonomika nepřichází o pracovníka. Jestli sleva přesvědčí člověka, aby zůstal o rok déle v práci, veřejné finance mohou získat část peněz zpět.

Důchod také není odměnou za nynější směnu. Je to nárok, který člověk získal předchozími desetiletími práce a placení pojistného. Požadovat po něm, aby se penze vzdal jen proto, že dál pracuje, by připomínalo zákaz čerpat vlastní úspory ve chvíli, kdy ještě pobírá mzdu.

Tento argument má váhu. Neřeší však všechno.

Vraťme se ke dvěma zaměstnancům s hrubou mzdou 40 000 korun. Mladší pracovník odvádí 2 600 korun na své budoucí důchodové nároky. Jeho starší kolega stejnou částku neodvede, přesto mu má další práce zvyšovat už vyplácenou penzi.

Rozdíl neurčuje kvalita práce, výkon ani počet hodin. Rozhoduje status příjemce plného starobního důchodu. V měsíci před splněním podmínek člověk platí plné pojistné. Později může při stejné práci a stejné mzdě dostat o 6,5 procenta vyměřovacího základu více.

Obě skupiny samozřejmě nejsou ze sociálního pohledu ve stejné situaci. Důchodce už svůj nárok získal, zatímco mladší zaměstnanec si jej teprve buduje. Stát také může podporovat skupiny, jejichž práci potřebuje.

Musí však umět ukázat, že zvolená výhoda skutečně přivádí lidi do zaměstnání a nestala se jen drahým politickým dárkem.

Podle ministerských propočtů, které rozebírá server Peníze.cz, má nové zvyšování penzí v roce 2028 stát asi 800 milionů korun. Roční dopad má postupně růst až k 55 miliardám korun v roce 2060, což ministerstvo přepočítává asi na 17 miliard v dnešní mzdové hladině.

Úřad očekává také vyšší příjmy díky delší pracovní aktivitě, jejich přesnou výši však neuvedl. Bez této části výpočtu nevíme, zda stát kupuje další pracovní sílu výhodně, nebo pouze posílá více peněz lidem, kteří by pracovali tak jako tak.

Debata snadno sklouzne k souboji generací. To je pohodlné a mylné. Mnozí senioři pracují, protože chtějí zůstat mezi lidmi, potřebují peníze nebo v jejich oboru chybějí nástupci. Mladší zaměstnanci zase neplatí pojistné proto, že by byli méně pracovití, ale protože z něj financují dnešní důchody a svůj budoucí nárok.

Skutečný spor se týká konstrukce podpory. Sleva 6,5 procenta dávala jasnou logiku, dokud nahrazovala budoucí zvýšení důchodu. Nový návrh chce seniorovi ponechat okamžitou úlevu a současně obnovit růst penze, dokonce vyšší než ve starém systému.

Ministerstvo může mít pravdu, že český pracovní trh potřebuje silnější pobídku. Pak by však mělo doložit, kolik lidí díky druhé odměně skutečně zůstane v práci, kolik opatření vybere na daních a odvodech a proč nestačí jedna z obou výhod.

Pracující důchodce si zaslouží respekt, nikoliv podezírání. Stejný respekt si však zaslouží také zaměstnanec na vedlejší židli, který ze stejné mzdy odvádí o tisíce korun více. Stát se rozhoduje, zda odmění práci, nebo datum narození. Navržená pravidla zatím zvýhodňují hlavně to druhé.

P.S.

Díky, že jste dočetli až sem! Až příště uvidíte dva kolegy na vedlejších židlích se stejnou mzdou, vzpomeňte si, že jejich výplatní pásky mohou kvůli důchodovému statusu vypadat úplně jinak. Na podobných tématech mě baví hledat okamžik, kdy dobře míněná pobídka začne narážet na pocit spravedlnosti. Jestli vám článek pomohl pochopit, co se za slevou 6,5 procenta skutečně skrývá, budu rád za podporu. Pomůže mi psát další články, které převádějí složité státní návrhy do konkrétních dopadů na peněženky obyčejných lidí. I malý příspěvek pomůže.