Článek
Koalice Spolu přišla v kampani s nápadem, že by Česko mohlo uspořádat fotbalové Euro. Novinky to shrnuly trefně: „Program obsahuje i perličky. Slibuje uspořádání fotbalového Eura…“ – vedle slibů o snižování schodků a vyrovnaném rozpočtu, který letos stejně míří k deficitu 241 miliard Kč. Publico k tomu dodává, že ve „vizi Česka 2030“ koalice mluví i o „pořádání fotbalového Eura“. Na papíře vypadá všechno krásně. Jenže ekonomika a infrastruktura nejsou papír.
Co Euro skutečně vyžaduje (a kdo to platí)
Dnešní fotbalové Euro je náročný stroj na logistiku, bezpečnost a televizní vysílání. Turnaje se účastní 24 týmů, odehraje se na něm 51 zápasů a vyžaduje deset stadionů splňujících přísná kritéria – v praxi s kapacitou od cca 30 tisíc výše, finále ve zhruba šedesátitisícové aréně. To není libovolná interpretace, ale rovina oficiálních materiálů UEFA a zkušeností z posledních turnajů. V Německu byla v loňském roce průměrná kapacita arén přes 50 tisíc míst a i „menší“ Düsseldorf disponoval arénou o kapacitě přes 40 tisíc.
Do Německa dorazilo 2,7 milionu držitelů vstupenek. To znamená obrovský tlak na ubytování, dopravu, bezpečnost a městské služby – a to v zemi se špičkovou infrastrukturou a hustou sítí velkých stadionů z éry MS 2006. Kdo nese náklady za pořádání podobně megaakce?
Kromě renovací a obrovského nasazení policie a složek státu šly za hostiteli i výdaje na bezpečnost a veřejný prostor. Německá vláda a města platily, zatímco UEFA očekávala miliardový zisk – mimo jiné i díky daňovým výjimkám. To je ukázkové přerozdělení rizika a zisku: veřejné rozpočty nesou náklady, soukromý organizátor inkasuje zisky.
Ani bezpečnost sama o sobě není „zanedbatelná položka v excelu“. V Paříži 2016 navyšovali organizátoři rozpočet na bezpečnost po útocích o desítky procent, výdaje rostly i ve fan zónách a zátěž nesla státní správa i města. To všechno jsou reálné, nikoliv imaginární peníze.
Česká realita: stadionová poušť a stovky miliard jinde
Největší český stadion, pražská Fortuna Arena (Eden), má kapacitu 19 370 míst, Letná 18 349, Ostrava-Vítkovice 15 123 a Plzeň 11 700. To je objektivně o parník níž, než vyžaduje Euro. K uspořádání finále či semifinále nemáme vůbec nic – ani v oblasti záměrů. Ano, Sparta plánuje nový stadion kolem 35 tisíc míst. Ale i ten má otevřít nejdřív ve třicátých letech a pořád nestačí k parametrům turnaje, který vyžaduje více arén pro 30 až 40 tisíc diváků a jednu kolem 60 tisíc.
I při společném hostitelství s okolními zeměmi by Česko muselo postavit nebo dramaticky přestavět několik stadionů – a to jsou desítky miliard korun, které by konkurovaly dálnicím, železnici, nemocnicím či školám, jež si Spolu zároveň píše do programu.
Pro kontext: Euro 2012 si v Polsku a na Ukrajině vyžádalo infrastrukturní injekci v řádu desítek miliard eur. I když se struktura nákladů může mezi jednotlivými zeměmi lišit, měřítko je jasné: nejsou to drobné, ale kapitálové projekty s dlouhou návratností – pokud vůbec. Francie 2016 hlásila přímé veřejné výdaje v řádu stovek milionů eur plus výdaje na bezpečnost. Pro české rozpočty to není úsměvná položka, ale tvrdý závazek.
Možná, že by někdo řekl: „Ale vždyť to přitáhne turisty!“ Ano, přitáhne. Jenže seriózní ekonomická literatura opakovaně ukazuje, že ex-ante studie výhody nadsazují a ex-post dopady jsou slabší, přelévací a krátkodobé. Místo „nových“ peněz často vidíme substituci (domácí i zahraniční návštěvníci, kteří by přijeli tak jako tak, jen přeloží termín nebo změní cíl), odliv jiných hostů kvůli přeplněnosti a cenám, a po akci infrastrukturní kapacity bez využití. To není ideologie, to je závěr metaanalýz a studií.
Ubytování? Česko má kolem 560 tisíc lůžek v hromadných ubytovacích zařízeních. Německé Euro odbavilo 2,7 milionu držitelů vstupenek po deseti městech s robustní kapacitou. U nás by bez masivních dojezdů přes hranice a extrémního tlaku došlo k enormnímu růstu cen ubytování a vytlačení běžného turismu. To sice zvedne tržby v pár týdnech, ale i náklady pro rezidenty a podniky.
A aby bylo jasno: i bohaté a vyspělé hostitelství naráží. Spojené království a Irsko, které pořádají Euro 2028, měly potíže s rekonstrukcí Casement Parku v Belfastu – projekt zdražil na stovky milionů liber a vláda vycouvala. Pokud má problém Stormont a Westminster, vážně věříme, že české veřejné finance v restrikčním režimu zvládnou několik arén od nuly?
Populistický výstřel, který neladí s vlastním programem
Spolu zároveň slibuje „snižování schodků a dosažení vyrovnaného rozpočtu“. A do stejného mixu přihazuje Euro. To je jako chtít běžet maraton v rekordním čase a zároveň si před startem přivázat na kotníky pytle s pískem. Dnes máme deficit, rozestavěnou dálniční síť, chystané vysokorychlostní tratě a další prioritní investice. Přidat k tomu turnaj, který vyžaduje deset arén kategorie UEFA, enormní bezpečnostní operaci a daňové výjimky pro organizátora, nedává ekonomickou logiku. Naopak: je to typický předvolební „wow“ slib, který potěší u piva, ale trestá v excelu.
A teď pointa, kterou politická reklama neříká: čím je země menší a méně vybavená stadionově, tím vyšší jsou fixní náklady na přiblížení se standardu. Německo recyklovalo stadiony z roku 2006, my bychom museli stavět a přestavovat – a to rychle, draze a při nedostatku stavebních kapacit. Akademické studie mluví jasně: velké sportovní akce často nevyjdou v čistém zisku ani v bohatých ekonomikách. Pro českého daňového poplatníka je to špatná sázka. Jako kupovat lokomotivu do vesnice, kde teprve rýsujeme plány pro koleje.
Euro v Česku je hezké na billboardu, ale v rozpočtu je to pád pod bod mrazu. Slib, který má odvést pozornost od skutečných priorit, posílá Spolu do stejné ligy populismu, za kterou dnes opozici vláda tak ráda kritizuje. Pokud chce Spolu působit důvěryhodně, ať nejprve ukáže financování, harmonogram a seznam konkrétních staveb – se zdrojem peněz a bez „daně z fotbalového štěstí“ pro všechny. Do té doby je to přesně to, co si o tom musí myslet každý svéprávný člověk: populistický blábol.
