Článek
Otevřu „online“ přenos hokejové utkání Sparty s Hradcem a ještě než stihnu zjistit, kdo má dneska nohy z olova, dostanu vřelé přivítání: „Vsaďte si na tento zápas.“ A hned pod tím procenta, kurzy, pocit, že nejsem fanoušek, ale chodící peněženka se srdečním pulzem.
Sport už dávno není jen hra. To víme. Jenže tady se z něj stává něco jako supermarket, kde se u každé regálové cedulky skví doporučená sázka. Chcete gól? Máme gól. Chcete remízu? Máme remízu. A když váháte, nabídneme vám „Nejzajímavější tikety“, aby vás náhodou nenapadlo přemýšlet po svém.
A samozřejmě to není jedna výjimka. Kliknu na další hokej a znovu stejná první věta, stejná nabídka, jen jiný obal. Plzeň s Třincem? Opět kurzy, procenta, lákadlo, které se tváří jako součást sportu stejně samozřejmě jako mantinel. Člověk si říká, jestli příště u soupisky neuvidí i kolonku „doporučený vklad“.
Je to zvláštní: online reportáž se tváří jako služba divákům, ale zároveň vám šeptá do ucha, že správná emoce má kurz 1,73. A když se přesunu na tenis z Australian Open, scénář je stejný. Zápas běží, míček sviští, a vedle toho zase pobídka „Vsaďte si na tento zápas“ plus vitrína „tiketů“, které vypadají jako výpis z banky, jen s menším studem.
Nejostřejší je ten jazyk. V něm už není hráč člověk, ale položka. Výhra je produkt. A fanoušek? Ideální postava ve chvíli, kdy kliká. Sportovní stránka se tím mění v automat na cukrovinky: hodíte minci, rozsvítí se světýlko a dostanete iluzorní pocit kontroly nad něčím, co je ze své podstaty nepředvídatelné.
Tohle nikdo nahlas neříká. Místo na tribuně sedíme u počítače nebo se smartphonem v ruce a mačkáme tlačítko, aby nám z automatu vypadla „radost“. Někdy ale sjede jen prázdná přihrádka.
A aby to bylo úplné, pod tím vším blikne povinná věta o závislosti. V překladu: „Tady máte bonbón, ale pozor, ať vám moc nechutná.“
Kurzovou nabídkou v online přenosech celý problém samozřejmě nekončí
Zvláštní disciplínou jsou „komerční články“, které si už ani nehrají na sport. Rovnou se oslavuje „fantazie na tiketech“, rozdávají se návody, kde si založit účet, a slibují se bonusy v částkách, za které by jedna mládežnická akademie zaplatila půl sezony. A kdyby to chtěl někdo brát jako žurnalistiku, dostane drobný štítek: „Tento článek nevyjadřuje názor redakce.“Výborně. Takže to není názor redakce, jen to leží přímo na jejím stole.
Nejde o morální paniku. Jde o posun optiky. Když se po první třetině nedaří, už to není špatná rozehrávka, ale „value“ a „cashout“. Když outsider překvapí, už to není příběh, ale účetní položka. A když někdo prohraje, neprohrál tým - prohrál „ticket“.
Možná jsme si to zvykli brát jako kulisu. Jenže kulisa se dere na jeviště. Dnes vám sportovní online přenos podává ruku - a druhou vám sahá do kapsy. A zítra? Zítra k reportáži možná dostaneme i účtenku s vyčíslením, kolik emocí jsme ten den utratili.
