Článek
Česká fotbalová asociace si v posledních měsících střihla žánr, který umíme skvěle: tragikomedii s dlouhým potleskem na závěr, přestože děj stál dlouhou dobu na místě.
Dva měsíce se hledal nový trenér, média propírala „kdo už byl na kávě“, fanoušci napínali nervy a svaz nakonec slavnostně oznámil, že řešení bylo… vlastně od začátku ve složce „první volba“. Po 65 dnech bezvládí přichází Miroslav Koubek, v 74 letech nejstarší reprezentační kouč v samostatné historii, se smlouvou do léta 2028.
Hledání trenéra jako reality show bez finále
Ten příběh by šel prodat jako seriál: odvoláte Ivana Haška, necháte tým dočasně vést Jaroslava Köstla, mezitím „hledáte ideál“ a na konci zjistíte, že ideál je ten kandidát, se kterým se generální manažer Pavel Nedvěd sešel už krátce po odvolání. Pavel Nedvěd to řekl naplno: Koubek byl jeho volba číslo jedna, jenže výkonný výbor tehdy řekl „ne“ – a bez jeho souhlasného stanoviska to nejde.
Zahraniční stopa? Zvažovala se, jenže podle svazu byla extrémně drahá a zároveň visela ve vzduchu otázka, jestli by cizinec pro český nároďák „hořel“. Takže se to celé stočilo zpět domů, s epizodou o angažování Jindřicha Trpišovského, kterého Slavia pro souběh rolí neuvolnila. Výsledek působí jako když jdete do autosalonu pro sportovní kupé, dlouze vyjednáváte o ceně, a pak odjíždíte spokojeně… protože jste si vlastně od začátku chtěli koupit osvědčenou oktávku.
Pavel Nedvěd: nejdražší funkcionář bez jakýchkoliv pravomocí
A teď pointa, která by byla vtipná, kdyby nebyla pravdivá. V podcastu iSportu se řešilo, že je Pavel Nedvěd nejlépe placený zaměstnanec svazu – okolo 500 tisíc měsíčně – a přitom má minimální pravomoci. Dle konkrétního zdroje ze Strahova bulvárního deníku téhož vydavatelského domu se jedná o roční plat cirka 6,5 milionu korun, tedy zhruba 540 tisíc měsíčně.
Pravomoci? Mizivé, alespoň dle slov bývalé české fotbalové legendy: „Nemám schvalovací možnost,“ řekl Nedvěd a dodal, že rozhoduje třináctičlenný výkonný výbor a návrh musíte prostě „uhrát“ hlasy. Jinými slovy: muž s ikonickou kariérou má na Strahově na dveřích cedulku „generální manažer“, ale klíče od dveří drží kolektivní orgán.
Je to podobné jako si najmout špičkového concierge do pětihvězdičkového hotelu, dát mu luxusní uniformu a královský plat, a pak mu zakázat mluvit s recepcí i s hosty. Může se usmívat, může radit, může mít „oheň“, ale když přijde na věc, rozhoduje někdo jiný.
Koubek jako „hasicí přístroj“ i dlouhodobá sázka
Miroslav Koubek přichází do situace, kterou svaz i on sám popisují jako tým bez „toxického“ problému, spíš mužstvo, které je potřeba znovu zažehnout. Čeká ho březnová baráž o mistrovství světa a času bude málo – Sport.cz to vystihl přesně: dva tréninky a jde se do boje.
Je fér dodat, že Koubek není náhodná volba z nouze. ČTK připomíná jeho výsledky s Plzní v Evropě a taky to, že u reprezentace už dřív dělal asistenta. V praxi to může znamenat, že svaz nakonec vsadil na člověka, který české prostředí zná, hráče umí rychle přečíst a nebude potřebovat půl roku na nastudování manuálu.
Jenže i tady visí ironie ve vzduchu: svazový proces působí, jako by se dlouho hledal kouč „na baráž“ a kouč „na koncepci“ – a pak se oba světy slily do jedné sklenice. Přesně tak to ostatně popisoval iSport v jednom ze svých starší dílů podcastu: hledají se dvě různé role, jenže realita vás donutí udělat z jednoho člověka švýcarský nůž.
A co si z toho má vzít fotbalový fanoušek?
Možná jen tohle: český fotbal často nabízí skvělé postavy, ale rád jim dává funkce, které vypadají slovutně hlavně na vizitce. U trenéra se to nakonec vyřešilo – Koubkovo jméno je venku, smlouva je podepsaná, plán se už načrtává.
U pozice Pavla Nedvěda však zůstává nevyřčená otázka: jak je možné, že někdo bere zhruba půl milionu měsíčně a zároveň veřejně říká, že nemá schvalovací pravomoc? To není útok na něj. To je zpráva o systému. A systém, který potřebuje na základní rozhodnutí hlasovací aritmetiku a mezitím vyrobí drahou roli „na míru“, si koleduje o to, aby se mu lidé smáli… dokud nepřijde další – tentokrát barážová – facka.
