Hlavní obsah

Naše dítě bojuje o život. Stát ale rodičům po 90 dnech přestává vyplácet ošetřovné

Foto: Patrik Kudláček / Gemini AI

Když dítě vážně onemocní, rodiče často musí přestat pracovat. Jenže dlouhodobé ošetřovné trvá maximálně 90 dní. Co mají dělat rodiny, jejichž dítě potřebuje nepřetržitou péči celé roky?

Článek

Náš syn Patrik má leukemii. Diagnózu juvenilní myelomonocytární leukemie (JMML) jsme se dozvěděli, když mu byly pouhé tři měsíce. Jde o vzácné onemocnění krvetvorby, u kterého mu naději dává transplantace krvetvorných buněk. Naštěstí se podařilo najít vhodného dárce…

O naší zkušenosti jsem už psal v předchozím článku. Tentokrát se ale chci věnovat něčemu jinému – problému, který zasahuje mnoho rodičů vážně nemocných dětí a o kterém se podle mě mluví zoufale málo.

My máme v celé té těžké situaci jednu podstatnou výhodu. Partnerka je na rodičovské dovolené, nemáme další dítě a já pracuji na dálku, takže si práci mohu do určité míry přizpůsobit. Tím samozřejmě neříkám, že je všechno snadné. Nemusíme ale každý den řešit, kdo z nás přijde o zaměstnání, aby mohl zůstat s Patrikem.

Jenže co rodina, ve které oba rodiče pracují na směny? Co samoživitelka, která splácí hypotéku? Nebo otec, jehož dítě podstupuje onkologickou léčbu už čtvrtým rokem?

Právě při rozhovorech s dalšími rodiči jsem narazil na něco, co mě překvapilo. Český systém sice nabízí dlouhodobé ošetřovné, ale omezuje jeho výplatu na 90 kalendářních dní. Léčba některých dětských onkologických onemocnění přitom trvá celé roky.

Devadesát dní. A co devadesátý první?

Představte si, že vám lékaři oznámí vážnou diagnózu dítěte. Ze dne na den přestanete řešit pracovní schůzky, dovolenou nebo plány na víkend. Najednou vás zajímají jen krevní výsledky, léčebné protokoly a otázka, zda vaše dítě přežije.

Do práce se vrátit nemůžete. Dítě vás potřebuje doma, při vyšetřeních i během hospitalizací.

Český stát pro takové situace zavedl dlouhodobé ošetřovné. Tato dávka umožňuje při splnění podmínek pečovat o blízkého člověka a pobírat 60 % redukovaného denního vyměřovacího základu.

Nárok obvykle vzniká po hospitalizaci trvající nejméně čtyři kalendářní dny, pokud lékař předpokládá, že bude následná domácí péče potřeba alespoň dalších třicet dní. Zákon stanovuje také podmínky předchozí účasti na nemocenském pojištění.

Zní to rozumně. Jenže maximální podpůrčí doba činí jen 90 dní.

Pokud potřeba dlouhodobé péče trvá dál, nelze jednoduše navázat dalšími devadesáti dny. Zákon také omezuje opakovaný nárok stejného člověka dvanáctiměsíční lhůtou. Nejde přitom o prostý zákaz vázaný na jednu diagnózu – rozhoduje povaha potřebné péče a splnění zákonných podmínek.

Potíž je ještě v něčem jiném. Během hospitalizace dítěte se dávka zpravidla nevyplácí, ale devadesátidenní podpůrčí doba běží dál.

Rodina tak v praxi nemusí získat ani celých devadesát dní skutečně vyplacené podpory.

Onkologická léčba se do tří měsíců nevejde

Jak potvrzuje naše vlastní zkušenost i slova Kateřiny Nazarej, odbornice na pomoc rodinám onkologicky nemocných dětí, léčba dětských nádorových onemocnění trvá podle diagnózy mnohem déle než 90 dní. Ta intenzivní obvykle zhruba šest až dvanáct měsíců. Navazující léčba pak může pokračovat další měsíce nebo roky.

Ve svém textu z roku 2025 upozorňuje, že devadesátidenní podpůrčí doba ve většině případů nestačí na pokrytí nezbytné nepřetržité péče, což je podstatné. Nejde o můj subjektivní dojem ani o jeden ojedinělý případ.

Během synovy léčby jsem poznal tatínka, jehož dítě se léčí už čtyři roky. Představte si, že se tak dlouho snažíte skloubit zaměstnání s každodenní péčí, bez které se nemocné dítě neobejde.

Vyprávěl mi, že svou situaci nakonec řešil pracovní neschopností kvůli psychickým potížím z dlouhodobého stresu. Podle jeho slov mu právě to pomohlo zvládnout dlouhou absenci v zaměstnání.

Nechci posuzovat jeho zdravotní stav ani oprávněnost neschopenky. Rodiče těžce nemocných dětí ostatně mohou skutečně trpět závažnými psychickými problémy.

Pracovní neschopnost však musí vycházet ze zdravotního stavu samotného rodiče, nikoliv pouze z potřeby pečovat o dítě.

A právě zde vidím zvláštní paradox. Rodič může být zdravotně schopný pracovat, přesto se nemůže vzdálit od dítěte, které ho potřebuje. Systém mu ale nabízí podporu jen za určitých podmínek a po omezenou dobu.

Dítě přitom nepotřebuje rodiče o nic méně jen proto, že od začátku péče uplynuly tři měsíce.

Devět dní, devadesát dní a další dávky. Co vlastně rodiče mohou využít?

Možná si říkáte, že přece existují i jiné možnosti. Ano, existují. Bohužel žádná z nich nepředstavuje automatické řešení pro každou rodinu.

Vedle dlouhodobého ošetřovného máme běžné ošetřovné, lidově „ošetřovačku“ - zpravidla se vyplácí nejvýše devět kalendářních dní. Osamělý rodič splňující zákonné podmínky může čerpat až šestnáct dní.

Tato dávka nevyžaduje předchozí hospitalizaci. Má ovšem vlastní podmínky, včetně omezení při souběhu s rodičovským příspěvkem.

Další možností může být pracovní neschopnost rodiče, který je skutečně přijat do nemocnice jako průvodce nezletilého dítěte. To ale není totéž jako domácí péče nebo pouhé přespávání v ubytovně poblíž nemocnice.

Pak je tu příspěvek na péči. Ten může rodině ulevit, pokud zdravotní stav dítěte vyvolává dlouhodobou závislost na pomoci druhých.

Má však také omezení: nárok lze přiznat až od jednoho roku věku dítěte. Samotná onkologická diagnóza přitom automaticky nezaručuje, že rodina dávku dostane - úřady posuzují konkrétní míru potřebné pomoci a stupeň závislosti.

A třeba našemu synovi ještě nebyl ani rok.

Rodiny samozřejmě mohou využít i další formy podpory – pomoc neziskových organizací, sociální poradenství nebo podle svých příjmů vybrané sociální dávky. Ani ty ale automaticky nenahradí mzdu rodiče, který musí práci na dlouhou dobu přerušit.

O problému se mluvilo už před pěti lety

Na celé věci mě překvapuje ještě jeden detail. Nejde o žádný nový problém.

Už v listopadu 2021 přinesli Reportéři České televize reportáž o rodičích onkologicky nemocných dětí. Ukázala rodiny, které vedle samotné léčby řešily nedostatek peněz, ztrátu zaměstnání i složité vyřizování sociální podpory.

V reportáži vystupovala také výše zmíněná Kateřina Nazarej z Nadačního fondu dětské onkologie Krtek. Popsala, že už při léčbě vlastního syna v roce 2010 musela situaci řešit pracovní neschopností, aby s ním mohla zůstat.

O jedenáct let později upozorňovala na podobné potíže dalších rodičů.

Ministerstvo práce a sociálních věcí tehdy podle České televize uvedlo, že si obtížnou situaci uvědomuje a průběžně ji sleduje.

A co se stalo? Ještě loni Kateřina Nazarej stále poukazovala na nedostatečnou délku dlouhodobého ošetřovného a potíže s přiznáváním příspěvku na péči. A dodnes se stále nic nezměnilo…

Některé rodiny podle její zkušenosti získají rozhodnutí o příspěvku až po skončení intenzivní léčby. V krajních případech dokonce až po úmrtí dítěte.

To je informace, nad kterou by se měl člověk zastavit.

České zdravotnictví dokáže dětem poskytovat vysoce specializovanou onkologickou léčbu. Lékaři, sestry a další zdravotníci odvádějí práci, za kterou jsem osobně nesmírně vděčný.

Jenže úspěšná léčba nestojí jen na správně podaných lécích nebo provedené transplantaci. Dítě potřebuje také rodinu, která se během měsíců či let péče finančně nezhroutí.

Nechci peníze pro sebe. Chci, aby rodiče nemuseli volit mezi dítětem a prací

Uvědomuji si, že žádný systém sociální podpory nemůže neomezeně nahrazovat příjem každému, kdo pečuje o nemocného příbuzného. Stát musí nastavit pravidla, kontrolovat oprávněnost dávek a odpovědně hospodařit s veřejnými prostředky.

U dlouhodobé léčby těžce nemocných dětí bych ale očekával řešení, které odpovídá skutečné délce nezbytné péče.

Nemusí jít nutně o časově neomezené ošetřovné. Nabízí se například zvláštní režim pro rodiče dětí s život ohrožujícími onemocněními, jehož trvání by pravidelně potvrzoval ošetřující lékař. Případně jiná forma podpory, která by spojila ochranu zaměstnání a náhradu příjmu alespoň v částečné výši.

Rád bych proto znal odpověď Ministerstva práce a sociálních věcí na jednu konkrétní otázku:

Jak má postupovat zaměstnaný rodič, jehož dítě potřebuje nepřetržitou péči déle než 90 dní a který si nemůže finančně dovolit zůstat doma bez příjmu?

A zajímalo by mě také, zda ministerstvo připravuje nějakou změnu.

Naše rodina má štěstí alespoň v tom, že si můžeme práci a péči do určité míry přizpůsobit. Jiní rodiče takovou možnost nemají.

Především si ale přeji, aby žádný rodič nemusel při léčbě svého dítěte přemýšlet, zda si může dovolit s ním zůstat doma.

Protože když vám dítě bojuje o život, poslední věcí, kterou chcete řešit, je datum, kdy vám přestane chodit ošetřovné.

P.S.

Pokud máte podobnou zkušenost s péčí o vážně nemocné dítě, budu rád, když ji popíšete v komentářích. Zajímá mě především, jak jste řešili zaměstnání a finanční podporu během dlouhodobé léčby.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz