Článek
Tomio Okamura chce „zpřísnit pravidla pro pobyt cizinců včetně Ukrajinců“ a slibuje, „v pondělí záměr posuneme, aby se zákon co nejrychleji napsal“. SPD k tomu přidává staré heslo „Práce především pro občany ČR“ a princip „Čech na prvním místě – povinnost firem primárně obsazovat volná pracovní místa občany ČR“. Zní to jako ochrana domácích zaměstnanců. V praxi je to recept na menší objem výroby, vyšší ceny a slabší rozpočet.
Trh práce není přepínač, který přehodíte v parlamentu
Fakta jsou neúprosná. V prosinci činila nezaměstnanost 4,8 %, zaměstnavatelé ale přes Úřad práce nabízeli 87 422 volných míst a v průměru připadalo zhruba 4,1 uchazeče na jednu pozici. A to je jen výsek trhu: úřad sám připomíná, že velká část míst se inzeruje a obsazuje mimo jeho databázi. To odpovídá strukturálnímu nedostatku lidí a dovedností, nikoliv tezi, že firmy „ignorují Čechy“.
Do téhle situace navrhuje Tomio Okamura zpřísnění pobytu právě u skupiny pracovníků, která dnes drží velkou část ekonomiky v chodu. Ukrajinci jsou největší skupinou cizinců v Česku – mluví se o více než 590 tisících, z nichž více než 390 tisíc tvoří uprchlíci po roce 2022. Ministerstvo vnitra České republiky uvádí pro rok 2025 řádově 581 tisíc občanů Ukrajiny dlouhodobě žijících v Česku. Co je ovšem důležité? Nejsou to pouze anonymní čísla. Jsou to směny ve fabrikách, řidiči v logistice, lidé na stavbách i ve zdravotní péči.
Proto také byznys reaguje ostře. Tomáš Prouza varuje, že by omezení pracovníků z Ukrajiny znamenalo zastavení českého stavebnictví, významné části průmyslu a logistiky, a dopady by pocítily i nemocnice a domovy pro seniory. Můžete tomu nevěřit. Pak ale zbývá vysvětlit, kdo ty lidi zítra ráno nahradí, když už dnes chybějí. Politické heslo není pracovní síla.
„Čech na prvním místě“ je přání, ne hospodářská politika
„Povinnost firem primárně obsazovat volná pracovní místa občany ČR“ stojí na představě, že tito lidé čekají připraveni za dveřmi a stačí je jen „upřednostnit“. Jenže firmy nejsou dobročinný spolek. Když neseženou pracovníky, nevyrábějí. A když nevyrábějí, neplatí mzdy ani daně. Stát pak nemá z čeho financovat ani ty „české občany“, za které se SPD tak ráda schovává.
Podívejme se, co znamená „zpřísnění“ u Ukrajinců v řeči čísel. Ministerstvo práce a sociálních věcí uvádí, že v červenci 2025 bylo evidováno 169 959 pracovněprávních vztahů s držiteli dočasné ochrany. Sociologický ústav AV ČR zároveň shrnuje, že z potenciální pracovní síly ukrajinských uprchlíků má v Česku práci zhruba 80 %, přičemž dvě třetiny pracují přes 30 hodin týdně. To je mimořádně vysoká míra zapojení v rámci jakékoli integrační vlny.
Česká ekonomika je jako dálnice v ranní špičce. Když zavřete jeden pruh, zácpu nevyřešíte tím, že na ceduli napíšete „přednost mají místní“. Jen vytvoříte delší kolonu a všichni dojedou později. Přesně to dělá politika, která administrativně vytlačí lidi, kteří už tu pracují - sníží kapacitu trhu práce a prodraží výsledný výkon.
Následně navíc přichází chvíle, kdy se „obrana peněženek“ mění v sebezraňování. MPSV opakovaně zveřejňuje bilanci, podle níž příjmy z daní a odvodů osob s dočasnou ochranou převyšují výdaje spojené s pomocí. Ve třetím čtvrtletí 2025 šlo o 8,2 miliardy Kč příjmů proti 3,9 miliardy Kč výdajů, tedy plus 4,3 miliardy. V roce 2024 se bilance dostala do přebytku 9,7 miliardy. Ztížit pobyt této skupině přistěhovalců znamená dobrovolně si zhoršit rozpočet a zároveň ochudit firmy o pracovníky.
Chce-li někdo „práci pro Čechy“, měl by začít tam, kde to dává smysl: rekvalifikace, mobilita, podpora částečných úvazků, práce se staršími a se skupinami, které se na trhu prosazují hůř. Úřad práce připomínápoptávku zaměstnavatelů po profesích ve stavebnictví, logistice, dopravě, gastronomii či montážích – tedy těch oblastech, kde je zastoupení pracujících Ukrajinců nejvyšší – a popisuje rekordní podporu vzdělávání. To je práce s realitou. „Rychlý zákon“ je jen rychlá cesta ke zhoršení situace firmám, státu i lidem, které má údajně chránit.
