Článek
Představte si, že vám šéf v pondělí ráno oznámí novinu, která zní jako z paralelního vesmíru: „Od příštího měsíce pracujeme jen čtyři dny. Výplata? Ta zůstává do koruny stejná.“
První reakcí by byla čistá euforie. Jenže hned v závěsu za ní se obvykle dostaví plíživý pocit nedůvěry. „Kde je ten pověstný háček?“ ptá se naše racionální já. V reálném světě se totiž čas jen tak nevykouzlí. Pokud z týdne prostě ukrojíte celých čtyřiadvacet hodin, logicky se to musí někde projevit. V přetékající e-mailové schránce, v nesplněných termínech, nebo v žaludečních vředech zaměstnanců, kteří se snaží pětidenní maraton uběhnout v tempu sprintu.
Přesně tuhle obavu měli i vědci. Rozhodli se proto provést experiment v takovém měřítku, aby výsledky nešlo smést ze stolu jako pouhý „výstřelek progresivních startupů“. V roce 2025 publikoval prestižní časopis Nature Human Behaviour rozsáhlou analýzu, která sledovala téměř tři tisíce zaměstnanců. A výsledky jsou přesně tím typem zprávy, kterou lidé sdílejí s komentářem: „Tohle by si měli povinně přečíst všichni manažeři.“
Nejzajímavější na celém výzkumu ale není zjištění, že „mít volný pátek je fajn“. To jsme tušili všichni. Skutečná pointa leží v tom, proč to u některých firem fungovalo jako zázrak, zatímco pro jiné by to mohl být recept na katastrofu.
Tři tisíce lidí v jednom stroji času: Jak test probíhal?
Do tohoto ambiciózního, šest měsíců trvajícího testu se zapojilo celkem 141 organizací. Geografický záběr byl úctyhodný – od Austrálie přes Kanadu, Irsko a Nový Zéland až po Spojené království a USA. Podmínka byla jasná: model 100-80-100. Tedy 100 % mzdy za 80 % času při zachování 100 % produktivity.
Vědci nenechali nic náhodě. Nesledovali jen vágní „pocit štěstí“, ale zaměřili se na tvrdá data o psychickém a fyzickém zdraví. Měřili míru vyhoření, kvalitu spánku, mentální pohodu i vnímanou schopnost zvládat pracovní nároky. Aby se vyhnuli metodickým chybám, porovnávali výsledky s kontrolními firmami, které jely dál v klasickém pětidenním režimu.
Výsledek? U firem se zkráceným týdnem došlo k dramatickému propadu syndromu vyhoření. Spokojenost v práci vystřelila nahoru a lidé reportovali mnohem lepší fyzickou kondici. U kontrolních firem se za stejnou dobu nezměnilo vůbec nic.
Tady by mohl článek skončit jako oslavná óda na volné pátky. Jenže věda jde hlouběji. Každý, kdo se někdy pokusil „stihnout všechno dřív“, ví, jak to dopadá – pracujete v šíleném stresu a večer padáte únavou. Proč se tedy tito lidé podle dat z Nature Human Behaviour cítili lépe a nebyli naopak ještě více vystresovaní?
Záhada vyřešeného stresu: Proč se lidé nezhroutili?
Vědci při analýze narazili na tři klíčové faktory, které fungovaly jako tlumicí polštáře. Lidé v experimentu vykazovali výrazně méně problémů se spánkem, cítili menší celkovou únavu a paradoxně měli pocit, že jsou v práci kompetentnější.
Ale pozor – to pořád nevysvětluje tu hlavní hádanku: Kde se vzal ten čas? Odpověď se neskrývá v tom, že by lidé začali psát maily dvakrát rychleji nebo přestali chodit na oběd. Skutečná revoluce se odehrála ještě předtím, než se poprvé v pátek zavřely kanceláře.
Firmy v tomto experimentu totiž neudělaly jen mechanický škrt v kalendáři. Prošly několikaměsíční fází „operační přípravy“. Musely se podívat do zrcadla a přiznat si, kolik času pálí v neefektivních procesech. Zkrácení týdne se stalo katalyzátorem pro velký úklid:
- Zrušily se zbytečné porady, které mohly být vyřešeny e-mailem.
- Omezilo se neustálé vyrušování a přepínání mezi úkoly.
- Jasně se definovaly priority, aby se nikdo netopil v „práci pro práci“.
Pointa je v tom, že 4denní týden není kouzlo, které čas vytvoří. Je to odměna za to, že přestanete časem plýtvat. Pokud byste zavedli kratší týden v chaosu, jen tím ten chaos zahustíte.
4denní týden jako zrcadlo: Je vaše firma dost dobrá na to, aby si ho dovolila?
Z experimentu vyplývá jedno zásadní ponaučení: Kratší pracovní týden není univerzální pilulka, kterou spolknete a všechno bude růžové. Je to spíše test kvality managementu.
Představte si to jako rekonstrukci silnice. Pokud zkrátíte cestu o 20 %, ale necháte na ní stejné množství semaforů, objížděk a děr, doprava zkolabuje. Ale když cestu narovnáte, opravíte povrch a zrušíte nesmyslné křižovatky, dojedete do cíle rychleji, bezpečněji a s menší spotřebou. Čtyřdenní týden je ta kratší trasa. Reorganizace práce jsou ty opravené křižovatky.
Samozřejmě i tato studie má své limity, které vědci poctivě přiznávají. Data se z velké části opírají o to, jak se lidé sami cítili, což může být ovlivněno nadšením z nového benefitu. Navíc se do testu hlásily firmy dobrovolně – šlo tedy o osvícené lídry, kteří už dopředu věřili, že změna je možná.
Přesto je hlavní zpráva jasná: Produktivita a duševní zdraví nejsou v opozici. Jsou to spojené nádoby. 4denní pracovní týden možná není revolucí v tom, kolik hodin sedíme u počítače. Je to však zrcadlo, které nám bez milosti ukazuje, kolik času jsme celé roky ztráceli úplně zbytečně.
Možná tedy není otázkou, zda si můžeme dovolit pracovat méně. Otázkou je, zda si můžeme dovolit i nadále pracovat tak neefektivně, jako to děláme dnes.
