Článek
Plzeňský lídr hnutí Stačilo! Vítek Prokop mluví bez obalu. Při svých cestách po plzeňském kraji od svého petičního stánku hlásil, že si „boháči vytvořili ráj, zatímco ostatní prožívají peklo“, k tomu přidal, že „F-35 jsou naprosto zbytečné“, hypotéky prý znamenají „dluhové otroctví“ („Na hypotéku dosáhnou jenom nejbohatší… běžná splátka je 40 tisíc…“) a nakonec doplnil ujištěním, že „Rusko nikam nezmizí, musíme se s ním naučit koexistovat“.
Zní to úderně a lépe by to bezpochyby vypadalo na plakátu než v realitě. Když se nad obsahem těchto vět zamyslíte více, jejich obsah se rozpadne jako levná skříňka z obchodu s nábytkem – pěkná na fotce, ale doma nedrží pohromadě.
Ráj a peklo: rétorika proti datům
Začněme oním „peklem“. V roce 2024 měla Česká republika nejnižší podíl lidí ohrožených chudobou nebo sociálním vyloučením v celé EU – 11,3 %. EU průměr byl 21 %. Pokud chudoba někde pálí, pálí to řadu regionů v EU víc. Česká data „peklo“ prostě nepotvrzují.
Ani příjmová nerovnost tu nekřičí jako siréna. Giniho koeficient kolem 24–24,5 bodu řadí Česko dlouhodobě mezi nejrovnější ekonomiky v Evropě. Ano, nerovnosti existují – a vždy existovat budou. Ale z „ráje pro boháče“ a „pekla pro ostatní“ udělat obraz celé země je jako tvrdit, že když fouká vítr, máme tu hurikán.
Abych byl fér: čelíme reálným problémům – zadlužené domácnosti, exekuce, bytová nouze, často lokální a strukturální. To koneckonců není nic nového. Řešení ale nezačíná tím, že realitu přepíšeme na „peklo“, nýbrž tím, že přesně popíšeme realitu. Jinak se z politiky stává jen hlasitá ozvěna strachu.
„Dluhové otroctví“ a hypotéky: čísla místo výkřiků
„Běžná splátka je 40 tisíc…“ Není. Průměrná měsíční splátka se pohybuje kolem 23 tisíc korun, a to při vyšší průměrné výši úvěru než v roce 2024. Částky kolem 40 tisíc se týkají velkých hypoték nebo specifických situací, nikoli „běžné“ reality.
Ano, aktuálně jsou úrokové sazby poměrně vysoko, zároveň se však mzdy po dvou špatných letech zvedly a v roce 2024 reálně vzrostly o 4,6 %. Smysl dává při pořízení hypotéky přiměřenost – a tu neurčí křik o „otroctví“, ale konkrétní výpočty a rodinný rozpočet.
„Zbytečné“ F-35? Bezpečnost není hra na to, kdo ušetří víc
Stačilo! sbírá podpisy proti pořízení letounů F-35 a tvrdí, že jsou „naprosto zbytečné“. Fakta: vláda schválila pořízení 24 F-35A, mezivládní dohoda s USA byla podepsána 29. 1. 2024. Dodávky mají probíhat v letech 2031–2035, projekt je největší modernizační investicí armády a zahrnuje interoperabilitu v rámci NATO, výcvik, munici i infrastrukturu. V době ruské agrese proti Ukrajině je „zbytečná“ právě představa, že stíhací letectvo 5. generace nepotřebujeme. V bezpečnosti se šetření na špatném místě vrací s úroky. Je to jako vyndat airbagy, protože „stojí moc“ – dokud je nepotřebujete.
Odpůrci letounů F-35 se navíc tváří, že znají budoucí konflikty a technologie – že už vědí, že „F-35 budou k ničemu“. Kdyby to někdo dokázal, vyhrává Nobelovu cenu za jasnozřivost. Realistický přístup je jiný: pořizujete systém, který zajišťuje shodu se spojenci, sdílení dat, schopnost odstrašení a ochrany vzdušného prostoru. Proto do F-35 přesouvají letectva i další spojenci.
„Politika všech azimutů“ a koexistence s Ruskem: bezpečnost není kompas z hračkářství
Prokop mluví o „koexistenci“ s Ruskem a vyzdvihuje neutralitu hnutí Stačilo!, které zároveň dlouhodobě prosazuje referenda o vystoupení z EU a NATO. Jeden z jeho nejbližších stranických šéfů – europoslanec Ondřej Dostál – se mezitím proslavil květnovou cestou do Moskvy a „stopkou“ v Moldavsku kvůli podezření ze „zvýšeného bezpečnostního rizika“. To není „politika všech azimutů“, to je ztracený azimut.
Neutralita by navíc znamenala přepsat náš bezpečnostní rámec. Nejsme ostrov, jsme součást NATO – kolektivní obrany. Opustit ji by znamenalo nést nesrovnatelně vyšší náklady na vlastní obranu a zároveň ztrátu deštníku, který dnes bereme jako samozřejmost. Zbavit se ho „abychom byli neutrální“ je jako sundat si helmu na motorce, protože vás škrábe na čele. Zvlášť když vedle vás jezdí kamion jménem Kreml.
Slovo závěrem
Prokopovy proklamace stojí na dojmech, nikoliv na datech. Česko není „peklo“, statistiky chudoby a nerovností to říkají jasně. Hypotéky nejsou „dluhové otroctví“ pro většinu domácností, i když sazby bolí a byty chybí. Řešení spočívá v rychlejším stavebním řízení, nájemním bydlení a rozumné podpoře, nikoliv ve vyvolávání obav.
A „zbytečné“ letouny F-35? Obrana není položka, kterou škrtáte jako první, ale bezpečnostní pojistka, bez níž se všechno ostatní rychle sesype. Kdo chce vyhodit z auta airbag, protože zrovna nebourá, neplánuje, ale hazarduje.
A „politika všech azimutů“ směřující k Moskvě? To není strategie, to je doslova slepá mapa. Politika, která má smysl, pracuje s čísly, odpovědností a dlouhým horizontem.
Pokud někdo nabízí jednoduché odpovědi na složité otázky, zbystřete. Zodpovědná debata začíná u reality: méně křiku, více práce, jasné priority a poctivé počítání nákladů i přínosů.
