Článek
Říká se, že fotbal umí být krutý učitel, ale Slavia si letos v Lize mistrů zjevně předplatila rovnou celý semestr i s opravným termínem – a pak se rozhodla k závěrečné zkoušce prostě nedorazit. Epitaf letošní evropské sezony se dopsal na hřišti kyperského Pafosu. Prohra 1:4 je přesně ten typ výsledku, který vypadá trapně i v telegrafickém přehledu na spodní liště zpráv, a ještě hůř v momentě, když si uvědomíte, že šlo o soupeře, na jehož hřišti měl český mistr odehrát alespoň elementárně důstojný výkon.
Aby toho nebylo málo a symbolika byla dotažena k dokonalosti, v posledním utkání si z blízka prohlédl červenou kartu mezi slavistickými fanoušky nesmírně populární „Béřa“. Ne že by jeden vyloučený veterán mohl vysvětlit celý ten tragický evropský podzim a zimu, ale jako potitulková scéna to funguje přímo dokonale. Karma? Minimálně velmi vtipně načasovaný scénář. Celkový účet Slavie v ligové fázi Ligy mistrů je totiž výmluvně strohý: 3 body, skóre 5:19. 5 branek v 8 zápasech, to už není „smůla v koncovce“, to je stav, kdy se i branková síť po zápase rezignovaně ptá, jestli dostane příplatek za přesčasy.
Sparta loni: Facky od obrů, ale o bod víc
Teď přichází ta část reality, která možná bude sešívané příznivce bolet víc než čtyři góly v kyperské síti: Sparta byla loni terčem brutálního posměchu, hlavně kvůli těžkým nakládačkám od evropské smetánky. Jenže čísla jsou někdy zákeřně necitlivá k memes na sociálních sítích a pravda bývá v tabulce celkem prostá.
Sparta v ligové fázi sezony 2024/25 končila se stejným brankovým rozdílem -14, ale dokázala získat 4 body a vstřelila od 2 branky více. Přeloženo: v soutěži, kde musí český tým každý bod urvat skoro silou vůle, uhrála Sparta o bod víc než letošní Slavia. A to mluvíme o Spartě, kterou i její nejvěrnější fanoušci loni popisovali jako jednu z nejtoxičtějších a nejslabších verzí za poslední roky. Je to zkrátka ironie v nejčistší podobě: Sparta loni sbírala tvrdé lekce proti gigantům jako Manchester City či Atlético, ale v součtu z toho vytěžila víc než Slavia, která si pro svou rozlučku „vybrala“ kyperskou destinaci.
Uspět v Lize mistrů je pro český tým těžké, ale ne nemožné
Ano, Liga mistrů je elitní společnost. Jenže slovo „elitní“ rozhodně neznamená „nehratelná“. Letos je to vidět na klubech, které nemají v logu světoznámou značku, a přesto se dokázaly prokousat dál. Norský klub Bodø/Glimt – tým z města za polárním kruhem – si vybojoval postup do vyřazovací fáze díky vítězství v posledním zápase na hřišti Atletica Madrid . To v jednu chvíli zní jako severská pohádka, v další jako nepříjemné zrcadlo pro všechny, kdo se v Česku rádi schovávají za alibi o tom, jak „to prostě nejde“.
A co takový Karabach? Tým z Ázerbájdžánu si udržel pozici, která mu zajišťuje pokračování v play-off, navzdory porážce 0:6 v posledním zápase na hřišti Liverpoolu.
Pointa nakonec ale není v tom, že prostě musíte z ligové fáze Ligy mistrů postoupit, i když to zřejmě za určité konstelace možné je. Hlavní lekce spočívá v něčem jiném: když se chcete smát rivalovi za jeho evropské vystoupení, měli byste si být sakra jistí, že příště nebudete stát na stejném místě – nebo ještě o tři příčky níže. Letos se to sešívaným nepovedlo. A Pafos jim k té bídě jen s úsměvem přidal razítko „vyřízeno“.
