Článek
Stát servíroval „superdávku“ jako ultimátní řešení všeho: místo čtyř různých ponížených žádostí stačí jeden formulář a systém to za vás vyřeší. Na papíře to zní jako zázračný univerzální ovladač – konečně jedno tlačítko na všechno, žádné lovení správného kousku plastu pod polštáři gauče. Jenže ouha, teď se ukazuje, že ten ovladač sice vypadá kosmicky, ale designéři do něj zapomněli vyvrtat díru na baterky. Vláda teď cudně projednává odklad startu pro stávající příjemce, protože brutální přepočty úřady práce zkrátka nestíhají.
V ryze praktické rovině to znamená, že občané budou dál spokojeně pobírat „staré retro dávky“, zatímco ta nová a nablýskaná superdávka bude přešlapovat v předsíni. V médiích se už operuje s posunem z dubna na červenec a u některých vychytávek se první peníze objeví bůh ví kdy.
Úřad práce jako kuchyně: Objednávky hoří, kuchaři emigrovali
Nejkouzelnější na tom celém je, že tenhle odklad vlastně nikoho nepřekvapil. Všichni tak nějak podvědomě tušili, že když chcete nahradit čtyři jídla jedním obřím bufetem pro celou zemi, musíte nejdřív tu kuchyň trochu vybourat. Vy jako host už sedíte s příborem v ruce a číšník vám oznámí: „Dneska bude zase to lečo, co bylo včera. Ten nový bufet je sice dechberoucí, ale zatím neumíme nakrájet okurky.“ Přesně tak působí argument o „potřebě času na přepočítání“.
A aby to mělo ty správné grády, odklad se neřeší v tichosti, ale skrze novely a věty, které znějí jako manuál k čínské pračce. „Zjednodušíme to, akorát to ještě chvíli nepůjde spustit.“ Jenže sociální dávky nejsou chytrý vysavač. Když vám doma nejde technika, nanejvýš máte v rohu prach. Když se ale posunou výplaty, dopady se bleskově překlopí do nájmů. Politicky je to přímo gurmánský zážitek a do toho se vesele posunuje i růst životního minima.
V jedné větě tak dostáváte slib „zjednodušení“ i realitu „odložení“. Marketingový tým by to nejspíš nazval „minimalistický uživatelský zážitek“ – minimum jistoty, maximum napjatého očekávání.
Méně super, více dávka
Pointa není v tom, že sjednocení dávek je špatný nápad. Problém je, že nám stát velmi rád prodává finální produkt v době, kdy je to ještě pořád dost zabugovaná beta verze. U aplikace v mobilu to přežijete se zaťatými zuby. U příspěvků na bydlení je to horší, protože tam „update příští měsíc“ znamená pro někoho „do té doby to prostě nějak vykouzli“.
Celé to připomíná vlak, který má na tabuli hrdý nápis „Super-expres“, ale smutně stojí u nástupiště, protože se teprve dodatečně hledá strojvedoucí a kousek kolejí. A vy přitom nejste turista s batohem, ale pasažér, který prostě potřebuje dojet do cíle včas. Pokud má superdávka lidem opravdu šetřit nervy, potřebuje jasné termíny a kapacity, co je zvládnou uřídit. Jinak zůstane „super“ hlavně v názvu – a dávka v kruté realitě.
