Článek
Úroky jsou ve státní správě unikátem – jako jediný rezort totiž nepotřebují žádné programové prohlášení. Své si vezmou dřív než školství, zdravotnictví, důchodci nebo bezpečnostní složky a politikům v rukou nechají jen tiskovou konferenci, kde se šetří hlavně slovy a nucenými úsměvy.
Kdyby byl stát korporací, dluhová služba by hrála roli finančního ředitele, který nikdy neodchází z porady. Nepřichází s vizemi, neotvírá nové pobočky, nepřestřihuje slavnostní pásky u dálnic. Jen posílá faktury a čeká. Politici pak mohou s vážnou tváří vést nekonečné debaty o tom, co přesně „dostane prioritu“ - jenže pravda je taková, že úrok už prioritou dávno je. Není u lidí populární, ale je smluvně nevyhnutelný.
Cena za minulost v číslech
Ministerstvo financí na začátku ledna 2026 potvrdilo, jak tvrdá je realita: obsluha státního dluhu stála rozpočet v roce 2025 celkem 98,1 miliardy korun. To je meziroční nárůst o téměř deset miliard. V řeči politického marketingu to znamená, že jsme tuhle astronomickou sumu zaplatili jen za to, že jsme si v minulosti půjčili.
Za tyhle peníze se nepostavilo nic nového. Žádná školní jídelna nezlevnila obědy, žádná dálnice nezrychlila provoz. Jen jsme si u věřitelů „koupili“ další rok důvěry v to, že umíme splácet své závazky.
A protože je úrok skromný introvert, pracuje nejlépe potichu. Na grafech nevypadá tak dramaticky jako náhlá krize, připomíná spíše eskalátor: prostě stojíte, tváříte se, že se nic neděje - a on vás stejně veze vzhůru. Zatímco v roce 2019 stála obsluha dluhu „pouhých“ 39,4 miliardy korun, v roce 2024 už to bylo 88,3 miliardy korun. To je pořádný skok na to, jak málo prostoru dostává v předvolebních kampaních.
Úrok je hypotéka, kterou na fotkách z dovolené neuvidíte
Nejlepší přirovnání? Klasická hypotéka. Můžete se doma hádat, jestli v létě poletíte k moři, nebo pojedete na Šumavu, ale nejdřív musí odejít splátka bance. Pokud neodejde, dovolená se velmi rychle změní v intenzivní kurz přežití.
Stát funguje úplně stejně. Rozpočet může přetékat sliby, jenže úrok si v rámci „politického kompromisu“ nevezme ani o korunu méně. Vezme si přesně to, co bylo dohodnuto. Je proto fascinující sledovat rozpočtové bitvy o „odvahu“ a „prioritizaci“, zatímco skutečný šéf sedí v tichu a jen odškrtává termíny splatnosti. Úrok roste bez emocí a bez opozice. Nehlasuje se o něm, nepodávají se proti němu pozměňovací návrhy. Má totiž jednu drtivou výhodu: věřitelé nečtou volební programy, čtou jen tvrdá čísla.
V roce 2025 výdaje na obsluhu dluhu meziročně vyskočily o 10,9 %. Kdyby se takovým tempem zvedaly platy učitelů nebo důchody, zněly by fanfáry. Když se však zvedne účet za úroky, suše se tomu říká „vývoj na trzích“.
Rozpočet si hraje na hrdinu, ale karty jsou rozdány
Část tohoto příběhu je samozřejmě o úrokových sazbách a inflaci, část o tom, kolik si stát musí půjčit na refinancování starých dluhopisů. Výsledek je ale pro občana vždy stejný: úrok neúprosně ukrajuje prostor pro cokoliv dalšího.
Ministerstvo financí ve své dokumentaci bez špetky poezie uvádí, že dluhová služba přímo omezuje disponibilní prostor pro jiné politiky. Česky řečeno: úrok je ten neviditelný rezort, který si bere výplatu jako první - a až z toho, co zbude, se dělá politika.
A nezdá se, že by tento šéf hodlal v brzké době odejít na odpočinek. Přestože se politici uklidňují tím, že náš dluh (kolem 43,3 % HDP) je stále nižší než u mnoha sousedů, úrok slyší jinou větu: „Pořád je tu obrovský prostor, co financovat.“ Podle návrhu pro rok 2026 mají tyto finanční operace spolykat už 110,2 miliardy korun. I kdyby se vláda zítra rozhodla pracovat dvojnásob, účet za minulost poběží dál svým tempem.
Regionální souboj: Je náš „úrokový eskalátor“ nejrychlejší?
Při pohledu na českých 100 miliard korun za úroky se může zdát, že jsme v regionu černou ovcí. Realita střední Evropy je ale pestřejší a ukazuje, že „sousedova tráva“ rozhodně není zelenější. Zatímco my jedeme na nepříjemném eskalátoru, někteří naši sousedé už spíše sprintují po schodech vzhůru.
Srovnání nákladů na obsluhu dluhu v zemích Visegrádské čtyřky
Maďarsko je v tomto směru varovným příkladem: jejich „neviditelný rezort“ úroků spolkne skoro čtyřikrát větší část ekonomického koláče než ten náš. Polsko zase ukazuje, jak rychle se situace změní, když se k dluhu z minulosti přidají obří nové výdaje (např. na obranu).
Česko sice zatím drží pozici jednoho z premiantů, ale ten náskok se povážlivě tenčí. Úrok totiž neřeší, jestli jsme „lepší než Maďaři“, řeší jen to, jak rychle nám dochází dech při splácení vlastních účtů.
Vzkaz politikům: Přestaňte předstírat, že úrok je jen špatné počasí
Když prší, nevyjednáváte s mraky. Když rostou úroky, vyjednávat sice můžete, ale ne skrze tiskové konference. Vyjednáváte tím, že trh dlouhodobě přesvědčíte o své stabilitě a předvídatelnosti.
Až tedy příště uslyšíte sliby o „odpovědném hospodaření“, zkuste v duchu přidat jednu větu, kterou politici neradi říkají nahlas: První, komu v této zemi platíme, není učitel, policista ani důchodce - je to úrok. Ten jediný nikoho nemusí o ničem přesvědčovat. Stačí mu, že mu dlužíme.
