Článek
Už třetím rokem se izraelský prezident Jicchak Herzog při příležitosti začátku školního roku obrací na učitele, rodiče a žáky. V článku s titulem The new school year is a time to be open to new perspectives (Začátek školního roku je časem, kdy být otevřený novým perspektivám) Herzog předkládá základní očekávání od školského systému v Izraeli. Článek poskytuje prezidentův náhled na školský systém jako na místo rozvoje a setkávání v tom nejhlubším humanistickém slova smyslu. Nakonec diskuse o tom, co a jakými metodami učit, je podružná filosofické koncepcí školství – proč učit a proč se učit. Zrovna národ Komenského by toto měl chápat. Ze školy si mimo znalostí a dovedností totiž odnášíme i niterný vztah ke samotnému vzdělávání (se) i obecné vzdělanosti. Zájemci o anglický originál si jej mohou přečíst zde, ostatním nabízím svůj překlad (pro lepší návaznost jsem vypustil Herzogův perex):
Stejně jako každý začátek, i začátek nového školního roku je pro žáky a rodiče často obdobím smíšených pocitů: očekávání a vzrušení mísících se s obavami, zejména před velkými změnami: nástupem do nové školky, do první třídy, na střední školu nebo na gymnázium.
Tato dvojznačnost je samozřejmě přirozená vzhledem k významu, který je škole přikládán jako slibné cestě k seberealizaci.
Avšak existuje ještě jeden důležitý, často přehlížený rozměr školy. A to její role jako prostředníka při budování komunity.
Škola v naší zemi vždy hrála a hraje i nadále klíčovou roli při sdružování rozličných lidí ve společném veřejném prostoru, pomáhá jim navazovat kontakt s tím, co jim je společné a společně tak vytvářet bohatou a živoucí lidskou mozaiku, kterou je Izrael.
Škola je koneckonců místem, kde se setkáváme s tím, co nás přesahuje. Místo kde se setkáváme s rozmanitostí úhlů pohledu, životních stylů a s celou řadou vzorů a barev lidských bytostí, které žijí pospolu. A co je nejdůležitější, škola je místo, kde si můžeme procvičovat schopnost pozastavit se s cílem naslouchat a skutečně slyšet to, co říká někdo jiný, i když – a právě tehdy když – se od nás liší.
Krize svírající Izrael v posledních měsících zvýraznila, jak je pro nás jako komunitu nezbytné umění naslouchat, slyšet a vést vzájemný rozhovor. A to i v případě - a především v případě - velkých rozdílů.
Otevírání se jinakosti
Být schopen otevřít se jinakosti a uvolnit v srdci prostor pro pochopení jiných perspektiv, které jsou odlišné od těch našich, je základním stavebním kamenem naší společné komunity. A není lepšího času pro předání odlišných perspektiv než dětství, stejně tak není důležitějšího poslání pro nás jako vychovatele a rodiče.
Podělím se s vámi o naději, že v tomto novém roce najdou žáci ve svých školách, bez ohledu na druh školy, místa podpory a péče, kde se naučí být sami sebou. Ale stejně důležité je, aby se naučili setkávat, naslouchat a vést dialog s rozličnými druhy lidí, s kterými sdílejí zemi, dědictví a budoucnost.
S blížícím se prvním školním dnem předávám svá přání vám – žákům, rodičům, učitelům, ředitelům a všem, kteří společně vytvářejí krásné sociální tapiserie, jimiž jsou naše školní komunity.
B’hatzlacha!
Prezident Herzog zakončil anglicky psaný článek židovským slovem, stejně tak ani já slovo nepřekládám. Jedná se svým způsobem o vtip. Herzog by nejspíš v angličtině napsal Good luck! (Hodně štěstí!), jenže raději přechází do hebrejštiny. B’hatzlacha zde (podle mého názoru) slouží jako povzbuzení žáků, učitelů a rodičů, aby ve svém počínání uspěli. K tomuto přání se také dovolím připojit.
