Článek
Když čtu recenze nových pohádek, nestačím se divit. Novinka Tři princezny sice měla nedostatky, ale potupných 26 % si rozhodně nezaslouží. A už vůbec nechápu hodnocení slabých 55 %, které diváci udělili velmi povedenému Čarovnému jablku. A z mého pohledu nejlepší novodobá pohádka Kurunní princ si vysloužila 70 %, což není nejhorší, ale zároveň méně, než by zasloužila.
Pro srovnání jsem se poté podíval na to, jak si diváci cení starší klasiky. A zarazilo mě, že Tři oříšky pro Popelku mají na portálu ČSFD neskutečných 86 %. Chápu, že pro mnoho lidí je téměř posvátná a představuje stejnou tradici jako kapr na stole a stromek v obýváku. Zkusme si ale sundat růžové nostalgické brýle a zhodnotit tuto pohádku podle stejného metru, jakým měříme současným novinkám.
Řemeslně i obsazením by Tři oříšky obstály
Pokusím se Tři oříšky pro Popelku zhodnotit z naprosto nezaujatého pohledu. A začnu pozitivní stránkou, kterou je bezesporu řemeslné zpracování. Tvůrcům se až na jednu výjimku povedly kostýmy, výprava i atmosféra. Když při současných bídných zimách vidíme zasněženou krajinu jako z Ladových obrázků, už jen to zahřeje u srdce.
Povedl se také výběr herců, alespoň co se těch českých týká. Vladimír Menšík, Jiří Hrzán, Iva Janžurová a hlavně charismatická Libuše Šafránková, která je nesmírně sympatická, ať při její neohrožené jízdě na koni nebo sebevědomém jednání s macechou a princem. Je to právě tento feministický nádech, který Popelku zdobí. To stejné přitom diváci i filmoví kritici u Tří princezen naprosto odmítli.
Kámen úrazu je postava prince a němečtí herci
Slabší už ovšem je Pavel Trávníček v roli prince. Nemůže za to ani tak sám herec, jako spíše zpackaný scénář a v jeho případě i kostým. To z něj dělá nesympatickou postavu. Absolutně nepůsobí mužským dojmem a z jeho kostýmu sálá kýčovitost. Vlastně kvůli tomu ani nemůžu pochopit, proč o něj Popelka měla zájem.
To, že měl někdo potřebu Trávníčka nadabovat, pak jen dokončilo zkázu. Byla to jednoznačně chyba, protože jeho vlastní hlas je o mnoho lepší. V tom by mi mohli dát výjimečně za pravdu i milovníci této pohádky.
Pavel Trávníček má výborný vlastní hlas. Dabovat jej byla chyba.
Kapitolou sama pro sebe jsou herci z Německa. Tak, jak jsem chválil výběr českých herců, musím se pozastavit nad těmi německými. Trefně to okomentoval jeden z diváků: „Postavy vytvořené německými herci jsou tak toporné, takřka bez mimiky, že vedle nich čeští herci nevěděli, co hrát. Je to patrné i u Vladimíra Menšíka.“
Rušivé detaily
Pokud se do děje ponoříme hlouběji, všimneme si i nelogických souvislostí. Například Popelka celou dobu chrání a krmí zvířata, schválně vyruší prince při lovu a zachrání srnku, aby pak sama zastřelila chráněného dravce. Tento paradox je dalším zbytečným detailem, který kazí celou pohádku.
Některé scény jsou pak zase až příliš přehrané a roztahané. Vznikají tím hluchá místa, kdy děj ztrácí spád a divák se začíná nudit. Oproti současným pohádkám mi v Popelce chybí také více efektů a výraznější element magie, která je přitom s Popelkou spjatá.
Magické kouzlo oříšků mohlo být efekty ztvárněno lépe.
Zkusme pohádky hodnotit střízlivě
Kromě toho, že už je Popelka okoukaná, jde především o tuctovou pohádku, která nijak významně nevyčnívá. Když si představím, že by vyšla až nyní, nedostala by podle mého názoru ani 50 %. Nezachránily by to ani nadprůměrné výkony většiny českých herců. Za nynější vysoké hodnocení mohou především nostalgické brýle diváků. Mnoho lidí na Tři oříšky pro Popelku nedá dopustit jen proto, že ji má spojenou se svým mládím. Své také dělá ikonická znělka.
Přes to všechno bychom si neměli nic nalhávat a podobným hodnocením z nostalgie překrucovat realitu. Můj názor sice může mnohé bolet, ale současné hodnocení jednoduše kvalitě pohádky neodpovídá.
Zdroje:
Sledování pohádky Tři oříšky pro Popelku
https://www.csfd.cz/film/9430-tri-orisky-pro-popelku/prehled/
