Článek
Ale kdo vlastně nese odpovědnost?
Facebook ani Instagram nejsou povinné. Nikdo není nucen si založit účet. Nikdo není nucen otevřít aplikaci desetkrát denně. A už vůbec nikdo není nucen dát dítěti mobil bez jakýchkoliv pravidel. Pokud desetileté dítě tráví šest hodin denně na Instagramu, není první otázkou, proč existuje Instagram. První otázkou by mělo být, kde jsou rodiče.
Přesouvání odpovědnosti
V posledních letech jsme si zvykli hledat viníka všude kolem sebe. Dítě má nadváhu? Mohou za to výrobci sladkostí. Někdo prohraje peníze? Mohou za to kasina. Teenager tráví celý den na telefonu? Může za to Meta.
Jenže tím se postupně dostáváme do společnosti, kde za vlastní rozhodnutí nebo za výchovu dětí nenese odpovědnost téměř nikdo. Přitom právě rodiče rozhodují, kdy dítě dostane první telefon, jestli bude mít účet na sociálních sítích, jak dlouho může být online nebo zda bude mít mobil večer v pokoji. Tohle žádný algoritmus za ně neudělá.
V konkurenčním prostředí, a věřím, že náš svět je velmi konkurenční, platí, že pokud jeden člověk žije zdravým životním stylem, cvičí, dobře jí, vzdělává se, zkrátka je disciplinovaný, má výhodu oproti tomu, kdo to nedělá. Kdo se učí, má dobrou známku. Kdo místo učení trávil osm hodin na internetu, měl zpravidla známku horší. Nemohl za to internet, každý je zodpovědný za svůj život. Za dobré rozhodnutí přichází odměna a za špatné většinou ne.
Ano, Meta chce naši pozornost
Je fér přiznat, že sociální sítě skutečně využívají psychologické principy, které mají uživatele udržet co nejdéle. Nekonečné posouvání příspěvků, doporučovací algoritmy nebo notifikace nejsou náhoda. Meta čelí žalobám, které tvrdí, že právě tyto prvky byly navrženy s cílem maximalizovat zapojení uživatelů. To je ale přece všem jasné, Meta vytváří produky, díky kterým vydělává peníze. Je to její byznys plán, má podporu investorů a oblibu uživatelů, jelikož jde o obrovsky úspěšné sociální sítě. Stejnou logikou bychom mohli žalovat Netflix, protože lidé sledují seriály do tří ráno. Nebo výrobce čokolády, protože někteří snědí celou tabulku najednou.
Dobrovolná služba
Facebook ani Instagram nejsou elektřina, voda nebo zdravotní péče. Jsou to soukromé služby, které lidé používají dobrovolně. A většina je používá proto, že jim něco přinášejí – komunikaci s přáteli, informace, zábavu, práci nebo propagaci vlastního podnikání.
Pokud někdo dospěje k názoru, že mu sociální síť škodí, může účet smazat během několika minut. Momentálně se život bez sociálních sítí, paradoxně na sociálních sítích, stává tzv. cool varianta žití. Takovou možnost u skutečně nepostradatelných služeb většinou nemáme.
Nebezpečný precedens
Mnohem větší problém než samotný spor vidím v principu, který vytváří. Pokud stát začne přenášet odpovědnost za lidské chování na výrobce každého populárního produktu, kde se zastaví? Budou jednou výrobci počítačových her odpovědní za špatné známky ve škole? Budou výrobci aut odpovědní za každou dopravní nehodu? Budou výrobci mobilů odpovědní za to, že lidé málo spí? Takový přístup může vést k tomu, že osobní odpovědnost bude postupně mizet.
Odpovědnost se nedá outsourcovat
To samozřejmě neznamená, že Meta nemá dělat maximum pro ochranu dětí nebo odstraňování škodlivého obsahu. Má. Stejně jako každá velká technologická firma. Ale pokud budeme tvrdit, že hlavním viníkem toho, že dítě tráví celé dny na Instagramu, je firma z Kalifornie a ne lidé, kteří dítě vychovávají, pak řešíme důsledek místo příčiny. A právě proto je tento trend absurdní.
