Článek
Více než 23 let prospíme
Pokud budeme počítat se sedmi hodinami spánku denně, za 80 let prospíme přibližně 204 500 hodin neboli 8 522 dní. To je neuvěřitelných 23,3 roku života, tedy více než 29 % veškerého času. Ve třiceti letech tak máme za sebou téměř devět let spánku, ve čtyřiceti skoro dvanáct a v šedesáti přibližně sedmnáct a půl roku. Samozřejmě nejde o promarněný čas – bez spánku bychom dlouho nevydrželi. Přesto je zvláštní uvědomit si, že z osmdesátiletého života jsme více než dvě desetiletí prakticky nebyli vzhůru.
V práci strávíme skoro deset let čistého času
Představme si člověka, který pracuje od 20 do 65 let, 40 hodin týdně a přibližně 46 týdnů ročně. Za pracovní život odpracuje asi 82 800 hodin, což odpovídá 3 450 celým dnům neboli 9,5 roku. A to počítáme pouze samotnou práci. Pokud k tomu přidáme průměrně hodinu denně na cestu tam a zpět během pracovních dnů, přibude dalších zhruba 10 350 hodin – více než rok života. Práce a dojíždění tak společně představují přes deset let čistého času. Z tohoto pohledu se zdá, že výběr správného zaměstnání je klíčový, zejména, co se týče kolektivu v ní. Trávit téměř 10 let čistého času ve stresu či nepohodě nám může život i zkracovat.
Jedna hodina jídla denně znamená více než tři roky
Snídaně, oběd, večeře a něco mezi tím. Pokud samotným jídlem strávíme v průměru hodinu denně, za osmdesát let je to 29 219 hodin neboli 1 217 dní. Jinými slovy přibližně 3 roky a 4 měsíce života jen jíme. A to v tom není příprava jídla ani nakupování. Půlhodina vaření denně v dospělosti může přidat další více než rok. Právě tady začíná být vidět síla každodenních maličkostí: jedna hodina dnes je skoro nic, jedna hodina každý den už představuje několik let života.
Deset minut denně se promění v sedm měsíců
Ještě překvapivější jsou úplné drobnosti. Pokud člověk stráví na toaletě v průměru deset minut denně, za osmdesát let je to asi 4 870 hodin neboli 203 dní – téměř sedm měsíců života. Čtyři minuty čištění zubů denně znamenají dalších 81 dní. A dvacet minut každodenní hygieny? Přes 400 dní, tedy více než rok. Deset nebo dvacet minut nám v konkrétní den připadá bezvýznamných. Teprve osmdesát let ukáže, jak velké číslo z nich dokáže pravidelnost vytvořit.
A pak jsou tu obrazovky
U telefonu už nemá smysl počítat celých 80 let, protože smartphony jsou relativně novým fenoménem. Udělejme tedy jen myšlenkový experiment: pokud člověk od 15 do 80 let stráví na telefonu a sociálních sítích průměrně dvě hodiny denně, jde o 47 500 hodin, téměř 2 000 dní neboli 5,4 roku. Podobně mohou vypadat televize, seriály nebo YouTube. Tyto hodnoty ale nelze jednoduše přičítat k ostatním – telefon často používáme například při cestě do práce nebo při čekání. Ukazují však něco důležitějšího: dvě hodiny denně nejsou jen dvě hodiny. Při dostatečně dlouhém opakování jsou to roky.
Ve čtyřiceti zbývá asi 14 600 dní
Zajímavá je i opačná perspektiva. Pokud bychom předem věděli, že se dožijeme přesně osmdesáti, ve dvaceti nám zbývá přibližně 21 900 dní, ve třiceti 18 300, ve čtyřiceti 14 600, v padesáti necelých 11 000 a v šedesáti už jen přibližně 7 300 dní. „Ještě dvacet let“ zní velmi dlouze. „Ještě sedm tisíc rán“ už působí trochu jinak.
Proč byly prázdniny nekonečné a dnes dny mizí?
S věkem se navíc mění naše subjektivní vnímání času. Jedno jednoduché vysvětlení ukazuje poměr roku k dosavadnímu životu: pro pětileté dítě představuje jeden rok 20 % všeho, co zatím prožilo, zatímco pro čtyřicetiletého jen 2,5 %. Není to úplné vědecké vysvětlení – důležitou roli hraje také paměť, rutina a množství nových zážitků – ale dobře vystihuje naši zkušenost. Dětství je plné věcí, které zažíváme poprvé, zatímco dospělost snadno zaplní stovky velmi podobných pracovních týdnů. Při zpětném pohledu se pak mohou celé měsíce slít do jednoho krátkého období.
Život se skládá hlavně z obyčejných hodin
Na těchto číslech není nejzajímavější to, kolik času „promarníme“. Spánek, práce, jídlo, hygiena nebo cesta někam nejsou překážkami skutečného života. Ony jsou skutečný život. Osmdesát let je abstraktní číslo, které si lidský mozek příliš představit neumí. Přibližně 29 000 dní už je konkrétnější. A možná nejzajímavější je právě poznání, že většinu z nich nevyplní velké životní okamžiky, ale tisíce úplně obyčejných rán, obědů, cest, večerů a rozhovorů. Život nakonec netvoří několik desítek velkých událostí. Tvoří ho především hodiny, kterým v okamžiku, kdy je prožíváme, nepřikládáme skoro žádnou váhu.
