Top 10 Švejkovských hlášek, které sedí na dnešní dobu

Nejslavnější Švejkova věta je ve skutečnosti mnohem hlubší, než se zdá. Za zdvořilostí se totiž často skrývá jemná ironie. Stejně jako když dnes politici na tiskových konferencích začínají slovy „respektujeme názor opozice“, aby vzápětí vysvětlili, proč je úplně špatný. Formální slušnost zůstává. Skutečný dialog už méně.

V době, kdy si internet pamatuje téměř všechno, získává tahle věta úplně nový rozměr. Staré tweety, facebookové příspěvky nebo rozhovory se mohou objevit právě ve chvíli, kdy by si jejich autor nejvíce přál, aby zmizely. Švejk sice sociální sítě nezažil, ale princip lidské paměti – a ještě více té internetové – vystihl dokonale.

Každé volby jsou podle jedné strany poslední šancí zachránit republiku. Podle druhé naopak poslední šancí zabránit katastrofě. Přitom Česká republika všechny tyto „poslední šance“ přežila už mnohokrát. Švejk by zřejmě poznamenal, že strašení budoucností je starší než politika sama. Třeba se dočkáme obměny notoricky známého hesla; ANO, bude líp!

Před deseti lety by málokdo věřil, že se politici budou hádat hlavně na sociálních sítích, že předvolební videa budou připomínat reklamy na energetické nápoje nebo že několikasekundový klip může ovlivnit veřejnou debatu více než hodinová diskuse. A přesto jsme si zvykli. Přesně jak předpokládal Švejk. Zvykli jsme si na karanténu, zvykli jsme si na všudypřítomnou umělou inteligenci a zvykneme si na všechno.

Kolikrát jsme už slyšeli, že se nějakému problému dalo předejít? Povodně, kybernetické útoky, drahé energie, pandemie nebo katastrofální státní rozpočet. Po každé krizi se objeví zástupy lidí, kteří přesně vědí, co se mělo udělat. Jen o pár týdnů dříve je většinou slyšet nebylo. Tahle švejkovská sebeironie je možná aktuálnější než kdy dřív.

Tahle výměna jako by vznikla při debatě o státním rozpočtu. Když docházejí peníze, první nápad bývá hledat, co prodat nebo kde ušetřit. Jenže pokud by úspora byla příliš malá nebo politicky bolestivá, najde se vždy důvod, proč to vlastně nejde. A tak se nakonec hledají peníze někde úplně jinde. Katzův ekonomický plán je absurdní, ale člověk má občas pocit, že některé rozpočtové debaty se od něj zase tolik neliší. Ostatně, debaty o prodeji ČEZu, Explosie nebo Letiště Praha se vracejí pravidelně.

Jedna z nejlepších vět o životě na dluh. Nemusí se přitom týkat jen státu. Platí stejně dobře pro domácnosti, firmy i lidi, kteří mají pocit, že kreditní karta je vlastně druh výplaty. Dokud přitékají cizí peníze, všechno vypadá jednoduše. Horší bývá okamžik, kdy se věřitel začne ptát, kdy je dostane zpátky.

Daňové přiznání je období, kdy si na tuto větu vzpomene nejeden podnikatel i zaměstnanec. Samozřejmě by bylo nespravedlivé tvrdit, že stát jen bere - za vybrané daně financuje služby, které by jednotlivci sami zajistili jen obtížně. Přesto je fascinující, že Haškova satira na vztah občana a eráru vyvolává úsměv i po více než sto letech. Zdá se, že debata o tom, kde končí rozumné zdanění a začíná přehnané zatížení, je stejně stará jako moderní stát.

Sociální sítě fungují přesně na tomto principu. Tvůrce zmizí na pár dní a okamžitě má potřebu oznámit svůj návrat. Politik po odmlce po skandálu svolá tiskovou konferenci, influencer natočí video o tom, že si potřeboval odpočinout, a komentátor napíše, proč několik dní mlčel. A pak jedeme dál. Švejk to zvládl jednou větou.

Některé věci se zkrátka nemění - Turkové se pokoušejí rušit klid v různých dobách. Jakákoli podobnost se současnými nositeli tohoto příjmení je samozřejmě čistě náhodná.