Článek
Pro většinu dospělých bude jistě zbytečné upozorňovat, že v našem rodném jazyce máme sedm pádů. Počet případných dotazovaných se o něco sníží, kdyby je měli všechny vyjmenovat. Navíc v plném znění. Leckomu by vzpomínání dalo trochu a někdy i více práce, ale většina by se se zadáním vyrovnala. Poněkud zarezlé ústrojí by se dalo do pohybu.
Budiž jim vyslovena pochvala. Zejména pokud by si vzpomněli, jak jednotlivé pády zasahují do pravopisu. Myslím při používání i/y a třeba mě/mně atd. Ukazuje se, že roste počet dětí, kterým je docela jedno, jak se slova píšou a jestli při jejich používání postupují podle pravidel. Klidně napíšou, že „věc leží nat postelí“ a „už jsou po objedě“ či že „to ráno vyděli“, nemluvě o shodě přísudku s podmětem a o psaní čárek, které se celkově vytrácejí. Vznášet požadavek, aby pátý pád plnil svoji roli a funkci, je dnes asi přemrštěné.
Jak dnešní téma spatřilo světlo světa? Po letech jsem se setkal se spolužákem z vesnické ZDŠ. Jako dříve naprostá většina dětí denně, pilně a bez potíží docházel do školy, poctivě se učil, neopisoval, naopak se snažil, aby se z něj stal chytrý žák. Tak se dostal na gymnázium a posléze úspěšně zvládnul VŠ pro příslušníky pedagogického sboru. Dodnes učí na SŠ. Je logické, že se téma nabídlo úplně samo - úroveň dovedností současných dětí. Opět jsem zaslechl konstatování - nevím, kde se berou výsledky srovnávacích studií, z nichž plyne, jak úroveň žactva a studentstva stoupá. U nich na škole si ničeho podobného za poslední léta nevšiml. Ba naopak. Co on uměl v českém jazyce v závěru docházky na ZDŠ, dnes postrádá u chlapců a dívek v maturitním ročníku.
Stav je na pováženou. Přiložím konkrétní příklady, abychom si rozšířili neveselé školní obzory. Ve vysokém věku osmnácti let neznají s bezpečnou jistotou všechny pády! Myslí se v českém jazyce. Na lyžích nebo na náledí již nějaký za sebou mají. Byť se pohybu moc nevěnují a „raději“ podlehnou široké a takřka nevyčerpatelné nabídce moderních informačních a komunikačních technologií.
Podobně vypadá větný rozbor. Sám si pamatuji, jak komplikované věty nám učitel češtiny dával, jak je nejlepší jedničkáři zvládali a jak často ani trojkaři nebývali úplně mimo mísu. Projevili nejistotu, ale podstatu znali a dali. Myslím, že by dnešní jedničkáře s ohledem na pokles přísnosti v klasifikaci strčili do kapsy. Vše se projevuje před maturitou a žel také při ní. Skoro maturující nejsou ve větném rozboru dobří, spolehliví a jistí. Leckdo může namítnout, že ho v praxi nepoužijí a bude jim na nic. Souhlasit se dá pouze částečně. Kdo zůstane hloupým žákem a vyjde na něj smažení hranolků, úklid a zametání po městě či výkopové práce, nemusí si lámat hlavu s určením druhu vedlejších vět. Zajisté. Ani pracovník svážení komunálního odpadu nepotřebuje brilantní ovládání souřadnosti a podřazenosti vět a interpunkce. Jeho větší starostí bude uchránit se před bodavými letními paprsky, podzimními plískanicemi, zimními mrazy a jarním náporem během pylové sezóny. Kdyby se lépe učil, mohl sedět v kanceláři…
Přesto se současní studenti a studentky stanou majiteli a majitelkami maturitního vysvědčení. Počty jsou dosaženy, procenta naplněna. Ale kdo si všimne jejich nízké úrovně znalostí a především dovedností? Leckdo umí vyjmenovaná slova, ale má potíže při praktickém použití. Uvádím je jako příklad stovek jiných záležitostí. Mám signály z praxe, jak osoba po zisku maturitního vysvědčení nic neumí. Nelze ji zaměstnat. Navíc se jí ani nechce pracovat. Svůj život si představovala „jinak“. Lze napsat - nějak se nemůže vyrovnat s realitou. Podobně se děje s výučním listem. O stupeň výše se děje opakují s Bc. a žel také již s Mgr. Hlavně že máme vyšší a vysoké vzdělání u hojného počtu mladých lidí. Opravdu bude platit, že se podle přání a vizí současné vlády staneme vzdělanostní ekonomikou? Skutečně dnešní a budoucí ne-umělci zvládnou více kvalifikovanou práci, více vydělají pro sebe a vyšší částku odvedou do státního rozpočtu? Odpovědi nebudu předjímat, ale vše se prozatím vyvíjí skoro jako v zápase jasného favorita s outsiderem.
