Macinka v Mnichově: Hrdina amerických „trumpovců“, nebo česká jízdenka do izolace?

Zatímco prezident Pavel v Mnichově „státničil“, Macinka tam dorazil svým „spalovákem“, aby světovým elitám vysvětlil, jak se dělá politika.

Bylo jeho mnichovské vystoupení nebývalý trapas, nebo osvěžující otevřenost, která mu zajistila pozornost Bílého domu? Posuďte sami.

Sobotní panelová diskuse „Rozdělení Západu“ slibovala mnohé. Vedle sebe zasedli: polský diplomatický matador Radoslaw Sikorski, americká ikona Hillary Clintonová a náš Petr Macinka. Kontrast nemohl být větší. Macinka, věrný své pověsti provokatéra, se rozhodl, že nebude jen do počtu. 

Když Macinka před udivenou Clintonovou začal mluvit o tom, že Trump je jen logickou reakcí na „genderovou revoluci“ a „klimatický alarmismus“ jeho předchůdců, v sále všichni zpozornili. Ministr zahraničí země ze srdce Evropy se nebál říct do očí bývalé první dámy USA, že podle něj existují jen dvě pohlaví a zbytek je sociální konstrukt.

Hillary ho sice s ledovým klidem přerušovala, ale Macinka se nenechal. Argumentačně sice občas připomínal řidiče, který se vědomě snaží vjet do jednosměrky, ale v sebevědomí ho nikdo nepřekonal.

Jestliže se Macinka chtěl zviditelnit u „trumpovců“ v USA, povedlo se mu to na jedničku. Úryvky, kde Macinka školí Clintonovou o existenci dvou pohlaví, okamžitě sdíleli lidé jako Barron Trump nebo moderátoři Fox News. Pro americkou pravici je Macinka „osvíceným lídrem z Evropy“, který se nebojí říkat pravdu.

V komentářích na síti X mu aplaudují tisíce Američanů. Oceňují jeho klid i fakt, že ačkoliv jeho angličtina není z Oxfordu, dokázal v ní s přehledem argumentovat a nenechal se zastrašit. Pro Macinkovo ego i domácí voličské jádro Motoristů je to obrovské vítězství.

Jenže tady přichází tvrdý náraz. Zatímco v Texasu mu tleskají, v Bruselu, Paříži nebo Berlíně nad ním kroutí hlavou. Macinkovo vystoupení, které polský ministr Sikorski označil v podstatě za projev „náhodného stážisty“, může mít pro renomé Česka v EU drtivé dopady.

V diplomatických kuloárech se už teď šušká o tom, že Česko pod vedením Motoristy Macinky opouští proevropský kurz a míří do „černé díry“ vedle Maďarska a Slovenska. Kontrast s prezidentem Pavlem, který se v Mnichově snažil o konstruktivní dialog se Zelenským, bije do očí.

Amerika je sice skvělá, ale je moc daleko – za oceánem. Naše denní realita je však jiná. Peníze, bezpečnostní záruky a vlastně všechna agenda se řeší tady v Evropě. A tam si asi Macinka svým vystoupením přivřel dveře.

Hrozí nám, že se kvůli Macinkově touze po mezinárodní slávě u konzervativních elit v USA staneme v EU nečitelným a nespolehlivým partnerem?

Pokud se na nás začnou v Bruselu dívat jako na „Orbána na steroidech“, může se stát, že u důležitých (hlavně neformálních) stolů zůstane česká židle prázdná – nebo na ni prostě nikdo nebude brát ohled.

Petr Macinka ukázal, že má prořízlou pusu a vlastně do jisté míry i odvahu a že dokáže ovládnout světový digitální prostor. Ale diplomacie nejsou sociální sítě. Pokud se jeho úspěch u trumpovců nepřetaví v reálné zisky pro Česko, zbyde nám jen pocit, že jsme to sice Hillary „nandali“, ale v Evropě jsme zůstali sami jako kůl v plotě.

Bylo vystoupení Petra Macinky ohrožením zájmů občanů České republiky? Nebo je kritika jeho vystoupení důsledkem přehnané politické korektnosti, na kterou jsme si už zvykli jako na povinnou součást všech veřejných prezentací politiků?

Napište svůj názor do komentářů, zajímá mě váš pohled.

Budu dále sledovat cestu Petra Macinky a jeho Motoristů politickými vodami nejen u nás, ale i na mezinárodní scéně.

Sledujte můj profil, ať vám neuteče další příspěvek týkající se tohoto tématu.