Diana: Krev, bulimie a strach o život. Co tajila krátce před svou smrtí?

Zapomeňte na pohádku o urozené dívce. Dianino dětství v sídle Althorp připomínalo spíše gotický román plný chladu než pohádku o bezstarostné princezně. Zatímco se svět díval na aristokratickou idylku, za zavřenými dveřmi Diana jako dítě poslouchala tupé rány – to když její otec, hrabě Spencer, fackoval její matku.

Když matka nakonec utekla od rodiny za milencem, zanechala v sedmileté Dianě prázdnotu, kterou se marně snažila po celý život zaplnit. Její bratr Charles dodnes vzpomíná na obraz malé sestry, jak sedí na kufrech na zápraží a hodiny civí na příjezdovou cestu v naději, že uslyší zvuk motoru matčina auta. Právě zde vzniklá patologická potřeba lásky, která ji spolu se strachem z opuštění později vehnala do náruče prince Charlese, u kterého hledala stabilitu. Jenže ten už dávno miloval jinou.

Když Diana 29. července 1981 kráčela v katedrále svatého Pavla k oltáři, měla na sobě šaty s vlečkou dlouhou osm metrů. Jenže pod vrstvami hedvábí nebyla budoucí sebevědomá královna, ale nejistá vyděšená dívka. Už tehdy věděla, že Charles patří jiné. Později přiznala, že když kráčela uličkou mezi hosty v katedrále, očima v davu usilovně hledala jedinou tvář – Camillu Parker-Bowles.

Život v paláci nebyl o čajových dýcháncích, ale o psychickém týrání. Charlesovy tajné vzkazy, dárky s iniciálami „G & F“ (nebo také Fred a Gladys, tajné přezdívky, které si milenci vypůjčili z populárního rozhlasového pořadu BBC The Goon Show, který Charles miloval a které používali, aby skryli svůj vztah před veřejností i samotnou Dianou), stejně jako i noční telefonáty, které Diana nechtěně vyslechla, ji srážely na kolena. Když se v záchvatu zoufalství jako těhotná vrhla v Sandringhamu ze schodů, aby na sebe upoutala manželovu pozornost, Charles prý jen chladně překročil její tělo a odešel sedlat koně.

Zatímco se svět díval na aristokratickou idylku, za zavřenými dveřmi probíhala válka. Bulimie nebyla jen nemocí, byl to Dianin jediný způsob, jak kontrolovat alespoň něco v životě, ve kterém nemohla ovlivnit ani svůj vlastní diář. Traduje se, že hned během líbánek na jachtě Britannia trávila noci zvracením, zatímco Charles si četl filozofické knihy a ignoroval její slzy.

Královská rodina o jejím stavu věděla, ale místo objetí nad ní vyřkla soud: byla označena za „labilní“ a „problémovou“. Její volání o pomoc se stávalo čím dál krvavějším – biografie Andrewa Mortona odhalila Dianino sebepoškozování: řezala si žiletkou zápěstí a bodala se střepy z rozbitých zrcadel. Krev na stěnách Kensingtonského paláce už byla skutečná, ale systém královské rodiny ji cynicky zametal pod koberec jako ženskou hysterii.

Zlom přišel v roce 1994. Princ Charles právě v televizi přiznal mnohaletou nevěru. Celý svět očekával, že Dianu uvidí jako poníženou trosku schovanou za zdmi paláce. Místo toho z černé limuzíny vystoupila bohyně v odvážně střižených černých šatech od řecko-arménské módní návrhářky Christiny Stambolian.

Byly tak krátké a měly tak hluboký výstřih, že porušovaly snad každý bod královského protokolu. Ten večer Diana neřekla ani slovo, a přesto všem vzkázala: „Už mi neporoučíte.“ Historie šaty pojmenovala Revenge Dress (Šaty pomsty). Byl to první den její skutečné svobody a zároveň konec jejího bezpečí.

V listopadu 1995 se Diana rozhodla pro totální destrukci. V rozhovoru pro BBC svlékla monarchii donaha. Mluvila o své nevěře s instruktorem jezdectví Jamesem Hewittem, o Charlesově neschopnosti vládnout a o tom, že ji systém špehuje. Byla to mediální poprava Windsorů.

Dnes víme, že k tomu byla dotlačena podlým podvodem novináře Martina Bashira, který v ní falešnými dokumenty cíleně vyvolal totální paranoiu. Nejsmutnější obětí tohoto rozhovoru však nebyl Charles, ale princ William. Tehdy třináctiletý chlapec se na matku v televizi díval se slzami v očích. Podle svědectví přátel na ni po návratu domů křičel, že zničila rodinu, a odmítal s ní mluvit. Tuto ránu na duši svých dětí cítila Diana až do své smrti.

Srpnové noci roku 1997, které Diana trávila na jachtě miliardáře Mohameda Al-Fayeda, vypadaly jako vrchol svobody. Diana v leopardích plavkách, objímající Dodiho Al-Fayeda, se zdála být konečně šťastná. Ale v soukromí, daleko od blesků paparazzi, se třásla strachem. Své přítelkyni Rose Monckton přiznala: „Lituji toho televizního rozhovoru. Udělala jsem z kluků terč.“

Zároveň se jí vracela děsivá předtucha, o které psala v dopisech svému komorníkovi: „Můj manžel plánuje ‚nehodu‘ v mém autě… selhání brzd.“ Věřila, že se stala pro britský establishment příliš nepohodlnou. Že veřejný vztah s muslimem a dopad tohoto vztahu na veřejnost jsou pro ni rozsudkem smrti.

31. srpen 1997. Černý Mercedes S280 vletí do tunelu Alma rychlostí přes 100 km/h. Oslepující záblesk. Náraz. Ticho. A pak zvuky spouští fotoaparátů. Šokujícím faktem zůstává, že první lidé na místě nehody nebyli záchranáři, ale paparazzi. Místo poskytnutí pomoci umírající princezně dál dokumentovali její zápas se smrtí. Oni ji milovali k smrti. Tentokrát doslovně.

Oficiálně za to mohl opilý řidič Henri Paul. Ale teorie o spiknutí nezmizely ani po dekádách. Proč z místa zmizel tajemný bílý Fiat Uno? Proč se v tunelu v osudnou vteřinu rozsvítil oslepující záblesk? A proč trvalo tak dlouho, než byla Diana dopravena do nemocnice?

Diana, „Královna lidských srdcí“, umírala v troskách auta, zatímco blesky fotoaparátů – ty stejné blesky, které z ní udělaly ikonu – ji oslepovaly i v posledních vteřinách života. Stala se nesmrtelnou v momentě, kdy ji systém, ze kterého se chtěla vymanit, definitivně pohřbil.

Líbil se vám tento pohled do zákulisí života princezny Diany? Sledujte můj profil pro další příběhy, které měnily historii.

Zajímá vás život Karla Gotta? Pak si o něm můžete přečíst v článcích: Karel Gott: Zlatý hlas komunistické totality a privilegovaný člen KSČ nebo Karel Gott v Las Vegas: Jak se z amerického propadáku stal největší mýtus československého popu.