Článek
V Olomouci se zase sešli bojovníci za demokracii, vedení zázračným Milionem chvilek. No, jak se tak říká, když někdo pořádá akce s neprůhledným účetnictvím, můžeme se ptát, jestli opravdu chrání demokracii, nebo jen hledá, kde sehnat další kousek mediálního koláče. A my, co jsme si zvolili Českou radu pro televizní vysílání, bychom se měli ptát: chceme platit za zbytečné stanice, nebo máme strach, že nám někdo rozkrade i ten zbytek?
Takže, pánové a dámy, buďme jako Švejk: sledujme, kde se ztrácejí peníze, a hlavně se nepřestaňme ptát, jestli jsou ty křiklavé akce pro nás, nebo jen pro někoho dalšího.
Olomouc si opět připomněla, že demokracie je veřejná disciplína, ideálně viditelná a slyšitelná. Tentokrát pod hlavičkou Milionu chvilek pro demokracii. Člověk si u toho občas neodpustí švejkovskou otázku, jestli se z občanské angažovanosti nestává i soutěž o to, kdo ji dokáže lépe a častěji „odkomunikovat“ veřejnosti.
Vedle toho ale běží i méně hlučná debata o tom, jak efektivně fungují veřejné instituce a jak s nimi nakládat v době, kdy se každá položka v rozpočtu pečlivě zvažuje. A možná by Švejk jen poznamenal, že v každé době je dobré mít jasno nejen v tom, co říkáme nahlas, ale i v tom, co vlastně chceme řešit.
Protože nakonec nejde o hlasitost, ale o to, jestli se v tom hluku ještě pozná smysl celé debaty.
